Nepřehlížej rizikové chování vůči holkám a klukům. Poznáš různé formy a všímáš si jich?

“To snad nemyslíš vážně, makej!” “Dělej, zase jsi poslední, přitom ostatním to tak jde.” “To mě nezajímá, jenom výmluvy, dělej, ať už máš uklizeno ve stanu.”

Občas nám něco ujede, aniž bychom chtěli. Občas je to komunikace některých vedoucích na denní bázi a jinak to prostě neumí. Občas někteří takto jednají, protože můžou. Ale to nám nedává žádné právo se takto k holkám, klukům, ale i jiným vedoucím chovat. Protože i tyto “obyčejné” věty a k nim patřičný důraz může skauty a skautky zraňovat. 

Přemýšlel/​a jsi někdy o tom, zda svým přístupem k ostatním v oddíle vytváříš vzájemnou důvěru? Myslíš, že se v oddíle navzájem všichni respektují? (Přečti si článek Respektující tým). Využíváš partnerský, či spíš autoritativní přístup v jednání s holkami a kluky?

Často jsme my vedoucí těmi, komu se světluška či skaut svěří s trápením, zároveň právě my můžeme být i těmi, kteří se (přímo, či nepřímo) na ubližování podílí. 

“Co může holkám a klukům ubližovat?

Náš způsob motivace:

  • Používáme nepřiměřené tresty a odměny (např. letecký den na táboře za neuklizené stany).
  • Neurčujeme hranice.
  • Sledujeme osobní zájmy (pomocí manipulace).

Naše chování:

  • Ve skupině s ostatními vedoucími jsme na sebe zlí, pomlouváme, nejsme ochotní dělat kompromisy apod. 
  • K holkám a klukům se chováme arogantně, máme oblíbence a neoblíbence, které můžeme vědomě či nevědomě i šikanovat.
  • Přehlížíme jakékoliv formy šikany a dalšího trápení mezi skauty a skautkami. 
  • Nejdeme dobrým příkladem (dovolíme konzumaci alkoholu nezletilým, riskujeme na vodě,...).

Náš přístup k přípravě a realizaci programů:

  • Nepromýšlíme dostatečně, zda jsou programy vhodné pro věkovou skupinu účastníků a účastnic programů.
  • Podceňujeme či přeceňujeme rozpoložení účastníků, neboli nedostatečně promýšlíme celkovou dramaturgii programů, případně operativně neměníme programy, když skupina není v optimálním stavu a není bezpečné program zařadit - zejména u delších akcí typu tábor.
  • Neuvědomujeme si či přehlížíme rizika např. u rituálů, rolových her, sebepoznávacích programů (jdeme v programech příliš do hloubky, nerespektujeme osobní hranice jedinců, zařazujeme formy či prostředky, které neodpovídají „herní zkušenosti“ hráčů ani organizátorů apod.), ale i u aktivit jako lezení po skalách, koupání v rybníce aj.” (Vacková, 2017).

U přípravy programů může v prevenci fyzických či psychických úrazů pomoci řízení rizik, o kterém jsme vedli rozhovor s Jelenem – Milanem Hanušem (kapitán oddílu a instruktor Prázdninové školy Lipnice). U motivace, našeho chování, ale i u realizaci programů je dobré začít u sebe a pak pokračovat u ostatních v týmu – ohlédnout se zpátky, co a jak jsme dosud dělali, s jakým přístupem k holkám a klukům jsme pracovali. Teprve potom můžeme udělat krok vpřed směrem, který vede k většímu bezpečí, než v našem oddíle bylo dosud. Co to znamená?

Připravme se sami v sobě:

  • Přemýšlej o sobě – zastav se a dívej se na to, jak se chováš, proč děláš, co děláš.
  • Přemýšlej o dětech – jaké jsou, proč věří právě tobě.
  • Pokud mezi svými výchovnými prostředky máš i tresty a odměny, přemýšlej, zda tím děti motivuješ a dáváš jim správný příklad.
  • Nenech se strhnout aktuálními silnými emocemi (např. velkým rozčilením či velkým rozradostněním apod.).
  • Netrestej či nereaguj v afektu, může se tím napáchat spoustu škod.
  • Pokus se svou reakci odložit, až se zklidníš, či se nauč reagovat popisným způsobem: „Tondo, teď jsem fakt naštvaný a vůbec se mi nelíbí, jak se s zachoval vůči Markovi.“

Připravme se v partě lidí, se kterými spolupracujeme:

  • Povídejte si společně o dětech – jak se jim daří, jak se posouvají, kde váháte a nevíte si rady.
  • Mluvte spolu také o tom, když se vám něco/​nějaké chování nelíbí, abyste se nedostali do podobné situace jako jeden z brášků, který si nevěděl rady: „V září jsem přišel z jiného oddílu a jsem v oddílové radě nový. Všiml jsem si, že jeden z vedoucích nepřiměřeně trestá kluky v oddíle. Nelíbí se mi to, ale jsem asi jediný, komu to nepřijde správné.“
  • Pojmenujte si pravidla chování k dětem i k sobě navzájemzapojte do hlídání bezpečí i rodiče dětí – ať vám řeknou, pokud by vypozorovali, že není vše tak, jak má být.
  • Vzdělávejte se – jezděte na vzdělávací akce či kurzy a pořádejte ve středisku vzdělávací programy, které mohou vaši činnost usnadnit tak, aby se vám rizikům dařilo předcházet (můžete si např. objednat semináře z nabídky vzdělávání na klíč).
  • Sestavte si krizový scénář, co dělat, když…” (Vacková, 2017).

Není to kompletní výčet aktivit, které můžeme udělat pro bezpečné prostředí v našich oddílech. Je to základ, od kterého se dá odrazit. A když začnu u sebe, možná uvidím něco, co se mi ostatní snažili říct už dávno a co nebylo úplně správné. Jen jsem to nechtěl/​a vidět a slyšet.

Jenomže přijímání zpětné vazby, stejně jako její dávání, je neopomenutelnou součástí komunikace a zlepšování všeho, co děláme. V rámci možných narušení vztahů někdy raději mlčíme. Nebo mlčíme, protože nevíme, jak se ozvat, když jde o citlivou věc. Nebo si myslíme, že jsme jediný s odlišným názorem a tak asi o nic nejde. Důvodů je jistě více. Avšak pokud se ve tvém okolí děje nějaké bezpráví na holkách nebo klucích, netvař se, že nevidíš a reaguj. Nepřehlížejme a netolerujme nevhodné chování ostatních vedoucích, ale i ostatních skautů a skautek.

Pokud nevím, jak reagovat, jak zasáhnout, co mám dělat, vždy se mohu s někým poradit. S kým? Nejlepší je nejdřív zkusit někoho z blízkého okolí - vedoucí střediska, výchovnou zpravodajku. Je-li potřeba, můžeme oslovit rodiče - odborníka (psycholog, právník,...) či využít další možnosti poradenství. Mapu případné pomoci a na koho se obrátit, najdeš zde na Zpravodajství.

Tak přeji hodně sil nejen na tábory, ale také pro běžnou skautskou činnost, abychom holkám a klukům dokázali umožnit nezapomenutelné zážitky bez velkých úrazů!

Více podnětů ke stejnému tématu si můžeš přečíst v dalších článcích v časopise Skauting:

Inspiraci na programy k šikaně, ubližování dospělými či sexuálnímu obtěžování najdeš v časopisech Světýlko a Skaut.

Video na youtube: Kodex vypráví – vůči jiným dospělým v organizaci

Zavítej také na rozcestník Bezpečný skauting na Křižovatce, kde najdeš další témata týkající se psychického, fyzického a sexuálního bezpečí.

Pokud se ve tvém okolí podle tebe objevuje nějaké opravdu rizikové či škodlivé jednání ze strany vedoucích a nevíš si s tím rady (a jiné zdroje podpory na to nestačí, napiš na poradna@skaut.cz. 

Zdroj: VACKOVÁ, Petra. Moc v mých rukou. casopis.skauting.cz [online]. [cit. 2023-05-15]. Dostupné online

Kačka – Kateřina Slavíková
koordinátorka personalistických projektů