Jak může sebepoškozování vypadat?

Nejčastěji si sebepoškozování lze představit jako pořezané zápěstí či stehna. Sebepoškozování může mít ale mnoho podob. Mohou to být popáleniny od zapalovače nebo cigarety, vytrhávání vlasů nebo drásání kůže do krve.  Sebepoškozování se nemusí pojit s myšlenkami na sebevraždu. Je to spíše strategie, jak ulevit psychickému neklidu.

Proč se někdo sebepoškozuje?

Důvodů může být několik. Nejčastěji lidé s tendencí k sebepoškozování používají tuto strategii k zvládání stresu a psychického vypětí. Sebepoškozování může ulevit od emocí či tlaku, se kterým se neumí jinak vyrovnat. Fyzická bolest přehluší tu psychickou a dodává pocit okamžité úlevy. Je to nevhodná strategie, která na chvíli zabere, ale pak přichází ještě větší psychický propad. Při fyzické bolesti se také vyplaví přirozené opioidy, které mohou dotyčného dostat do stavu podobného tomu po užití návykových látek. Tím si vytváří neuronovou vazbu, takže když se tato strategie opakuje, sebepoškozování se může stát návykovým.  

Jak poznám, že se někdo sebepoškozuje?

Určité chování může signalizovat, že se daný člověk sebepoškozuje. Při sebepoškozování se lidé často snaží své jizvy a rány zahalit. Mají proto tendenci nosit  oblečení s dlouhými rukávy nebo kalhoty bez ohledu na počasí, doplňky, které zakrývají zápěstí, případně maskují jizvy pomocí make-upu.

Co dělat a co nedělat?

Pokud máme podezření, že se některý z našich členů sebepoškozuje, je důležité jednat s rozvahou. Unáhlená rozhodnutí, přes dobrý úmysl, mohou napáchat více škody než užitku. Je vhodné si s členem důvěrně promluvit, jak takový rozhovor začít a vést můžete najít například v tomto článku. Moment kdy zjistíme, že se nám svěřené dítě sebepoškozuje, vyvolá to pocity bezmoci. Je možné chtít reagovat zákazy a vyčítáním. To ale není nejvhodnější řešení. Když členovi oddílu kritizujeme a zakazujeme jeho jediný způsob jak se vyrovnat s emocemi, ztratíme jeho důvěru. Navíc, často si tito lidé uvědomují nevhodnost svého chování a sami cítí pocity viny, silné zákazy a tresty takové pocity pouze prohlubují a mohou situaci jen zhoršit. 

Konstruktivnější je známky sebepoškozování přijmout jako informaci a varovný signál, že dítě něco trápí a neví si rady s tím, co pociťuje. Můžete se zeptat, jestli si chce o problémech promluvit, co jeho pocity vyvolává, pomoct mu je pojmenovat, zvědomit a jestli je něco, co třeba můžete v oddíle změnit. Do rozhovoru dítě nenuťte, spíše nabízejte. Snažte se pochopit, jak se asi cítí a vyjádřete mu podporu. Je důležité poskytnou člověku bezpečné prostředí, kde má bez předsudků prostor se vyjádřit a mluvit o svých problémech. Můžete pak společně hledat způsoby, jak stresu ulevit zdravým způsobem, hledat zdroje podpory a zvyšovat jeho dovednost pracovat s emocemi a stresem. Tipy na to, jak toho dosáhnout, můžete najít v článku na Zpravodajství. 

Kdy to mám sdělit rodičům?

Oddíl je pro člena často bezpečné prostředí, kde se nebojí svěřit. Proto se můžeme o sebepoškozování dozvědět dřív, než rodina.  Je určite vhodné informovat rodiče o tom, že se dítě sebepoškozuje. Ideální je mluvit si s dítětem a domluvit se společně, kdy a jak rodičům informaci předat. Pokud víme, že rodinná situace dítěte je složitá a naše intervence by mohla spíše uškodit, snažíme se alespoň odkázat na nějakou odbornou pomoc nebo třeba informovat školního psychologa. 

Kam se obrátit?

Pokud si nevíte rady a chtěli byste se obrátit na nějakou odbornou pomoc, můžete zavolat na Linku bezpečí pro rodinu a školu (116 000) nebo Rodičovskou linku Linky Bezpečí (606 021 021 - dostupná jen po-čt 9-21 a pá 9-17). Tyto linky jsou určeny pro rodiče, učitele a vychovatele a mohou vám pomoci probrat, jaký by měl být další postup. 

Dítě, které se sebepoškozuje, můžete odkázat na Linku Bezpečí (116 111) nebo aplikaci Nepanikař. Nepanikař mají online poradnu, která je dostupná každé pondělí až pátek 16-20h. V případě, že dítě navštěvuje terapii, můžete kontaktovat přímo psychologa, který má dítě v péči. 

V případě sebepoškozování je vhodné volat přímo na zmíněné krizové linky, které operují školení krizoví interventi s dlouholetou praxí v řešení podobných případů. Na Skautské krizové lince Vám budou podány podobné informace, jako ty, které shrnujeme v tomto článku.  Skautskou pomoc nadete na skautské poradně (poradna@skaut.cz).

Určit si své hranice

Jako vedoucí máme silné nutkání věnovat všechnu svou energii tomu, aby se děti v oddíle měly dobře. Základem je ale dbát na sebe a vlastní psychohygienu. Je důležité si stanovit vlastní hranice, umět poznat co už je nad naše možnosti a schopnosti a předat případ někomu jinému. Jsme vedoucí oddílů, ne odbornící na psychologickou pomoc. Nejsme školení psychologové nebo psychoterapeuti a neměli bychom, ani často nemůžeme, podat členovi který se sebepoškozuje potřebnou odbornou pomoc. Naším úkolem není člena uzdravit, ale podpořit ho ve snaze problém řešit a  vyhledat odbornou pomoc a poskytnout mu bezpečné zázemí, ve kterém může být sám sebou beze strachu. 

Pro více informací doporučujeme tyto zdroje:

• https://www.linkabezpeci.cz/-/moje-dite-se-reze-co-delat
• https://zdravi.euro.cz/​leky/​sebeposkozovani-v-puberte-a-u-deti/
• https://nepanikar.eu/​sebeposkozovani/
• https://www.ditekrize.cz/​app/​uploads/​2019/​10/​brozura-sebeposkozovani-web.pdf

Koordinátorka bezpečného skautingu

Kamila Novotná - Woody