První případ
Závěrečná hra tábora pro děti 14-16 let. 3 finalisté závodili o 1. místo v táborové hře - výsadek a dojití na tábořiště přes několik stanovišť v noci – každý sám. Kamarádka cca 15 let během cesty využila nabídky nechat se v noci popovézt na skútru od náhodného cizího chlapa. Z vyprávění nám to všem vrstevníkům připadalo jako naprostá hloupost, ale ona prostě přemýšlela jinak... Naštěstí dorazila v pořádku do tábora. Poučení: Upozorňovat i na věci, které se vzhledem ke věku dětí / roverů zdají jako samozřejmost.
Druhý případ
Poslali jsme starší skauty na výsadek. Do obálky jsme jim zalepili mobil v případě nouze. Jenže ten se v průběhu výsadku vybil vlivem chladu. Účastníci pak museli volat z pumpy svým rodičům, aby se oni dovolali našim vedoucím, aby pro skauty přijeli, protože už nemůžou. Ale náš vedoucí tvrdě spal a nezvedal telefon. A když ho zvednul, tak z rozespalosti jen něco zamrmlal a spal dál. Dojeli jsme pro ně až po sedmé ráno. Naštěstí jsme důvěru rodičů neztratili, ale mohlo se to stát. Bylo to dost nebezpečné, naštěstí se nic nestalo. Poučení: Do dalších let jsme do obálky s telefonem přidali powerbanku a napsali na ni minimálně 2 čísla na vedoucí. Navíc v telefonu ukládáme kontakty na úplně všechny vedoucí z tábora :)
Komentář
Možnosti transportu by měly být jasně ukotveny v pravidlech výsadku (např. můžete využít hromadnou dopravu / můžete jít jen po svých / nesmíte využít silnice / nikdo vás nesmí vidět). Myslete na svoje bezpečí by mělo být prvním a univerzálním pravidlem, nikdy nedokážeme v pravidlech ošetřit všechna možná rizika. Přijmout nabídku svezení od cizích lidí nebo rovnou stopovat bychom spíše nedoporučovali, záleží však na stáří, počtu a zkušenostech účastníků (např. dvojice 16 a 17 letých roverů je něco jiného než samotná 15ti letá skautka). I starší a zkušenější roveři však mohou sednout do auta nezodpovědného řidiče, riziko nehody je pro všechny stejné.
Mobil v zapečetěné obálce (příp. stačí zapečetit jen kód k odemčení obrazovky) je dobrou pomůckou pro snížení rizika celé akce. Účastníci vědí, že jej mohou použít jen v případě ohrožení nebo nejvyšší nouze. Dnešní mobily už se chladem zpravidla nevybijí, pokud se však jedná o starší model, je vhodné zajistit zdravou a čerstvě nabitou baterii (pak není třeba tahat těžkou a drahou powerbanku). Na přijímací straně samozřejmě musí být někdo, kdo je schopen reagovat za všech okolností. Pokud má vedoucí tvrdé spaní, může na telefon dohlédnout noční hlídka, která může vedoucího probudit.
Každá technika však může selhat, proto je vhodné účastníky vybavit i záložním offline řešením. Stačí obyčejný lístek s napsanými telefonními čísly, na požádání jsou lidé většinou ochotni telefon zapůjčit.
Při delších (několikadenních) výsadcích doporučujeme nastavit systém průběžných kontrol či mrtvých schránek (účastníci zanechají zprávu na dohodnutém místě, vedoucí si pak kontrolou může ověřit, že zadaným bodem prošli a úspěšně tak překonali první úsek cesty).
Další příklady skautských (skoro)průšvihů najdeš na skautském zpravodajství po vyhledání hesla Skautské průšvihy.
Zpracoval Jaroslav Petřík - Australan s využitím příběhů sdílených na prusvihy.skaut.cz a komentářů od Jakuba Jasaně - Rogala, Martina Adámka - Rumpála a Martina Večeři. Případné reakce posílej na prusvihy@skaut.cz.
