Pevnost, soutok, salon republiky a Aldis
Je pátek 16. dubna 2027. Vystoupíte z vlaku, přehodíte si batoh a vydáte se směrem k Aldisu, jednomu z největších kongresových center v Čechách, jehož velký sál pojme 1500 lidí. Právě tam se na tři dny sejde 18. valný sněm Junáka.
Cestou přejdete Labe. Za patnáct minut jste na místě a od té chvíle až do neděle nebudete potřebovat auto, autobus ani nikoho, kdo by vás někam odvezl. Všechno dojdete pěšky.
Tuhle myšlenku si zapamatujte, ještě se k ní vrátíme.
Nejdřív sem přijel Svojsík
V roce 1913 stál ve vyprodaném Klicperově divadle Antonín Benjamin Svojsík a vyprávěl Hradečanům o něčem, o čem většina z nich do té doby neslyšela ani slovo. Mluvil o skautingu a mluvil dobře.
Za tři roky měl Hradec první oddíl. A o sto čtrnáct let později přivítá město přes sedm set skautských dobrovolníků na osmnáctém valném sněmu. Kdyby to tenkrát někdo v divadle řekl nahlas, asi by ho měli za blázna.
Pevnost, která městu nedovolila růst
Tohle přece nemůže být obyčejné krajské město, pomyslíte si někdy během první procházky. A máte pravdu, není. Ale mohlo být, a dokonce dlouho bylo.
Hradec totiž od 18. století fungoval jako josefínská pevnost. Stejného ražení jako Terezín, s hradbami, které městu nedovolily vyrůst ani o metr. V roce 1884 pevnost zrušili a za éry starosty Františka Ulricha po roce 1893 šly hradby k zemi.
A tady se cesty rozešly. Terezín zůstal, čím byl. Hradec dostal regulační plán a Ulrich do města pozval špičkové architekty. Kotěra na nábřeží navrhl muzeum, Gočár rozvrhl okružní třídu s radiálami, po které se dodneška jezdí, a Oldřich Liska o pár let později postavil městské lázně.
Nejkrásnější pohled na svět je z vody
Tohle říkají vodní skauti a i v Hradci mají pravdu.
Ty nejlepší stavby té éry totiž stojí podél řeky. Kotěrovo muzeum, Sokolovna, Gočárův školní areál na Tylově nábřeží, secesní elektrárna Hučák z roku 1912, která dodneška vyrábí proud. Z chodníku je míjíte jednu po druhé. Z hladiny je uvidíte pohromadě.
Tak jsme si řekli, že vás na tu vodu vezmeme. Chystáme komentované prohlídky po Labi. Jestli všechno klapne, nasednete na schodech před Aldisem, blíž už to udělat nešlo.
Hodina volna mezi bloky
Nahoru na Velké náměstí. Můžete po starých hradbách, nebo Gočárovým schodištěm, po kterém si Hradečáci kdysi zkracovali cestu od řeky na trhy. Na náměstí je cihlová katedrála svatého Ducha, vedle ní Bílá věž z roku 1574 a v ní pořádná porce schodů. Z ochozu je vidět, jak se Orlice vlévá do Labe, a v tu chvíli dojde i tomu nejotrlejšímu, proč tady někdo město postavil.
Zpátky to máte z kopce.
Duben u vody
Jiráskovy sady leží přímo na špici soutoku. Labe po jedné ruce, Orlice po druhé, mezi nimi lavičky a stromy. Odsud vedou cyklostezky podél obou řek a je celkem jedno, kterou si vyberete.
V polovině dubna už se dá sedět venku. Vyrazíte na dvacet minut a vrátíte se za hodinu a půl.
Pro ty, co neposedí
Aquacentrum je přes ulici od Aldisu. A to doslova. Sídlí právě v těch Liskových lázních, takže kromě padesátimetrového bazénu, tobogánů a wellness tam najdete i umělé vlnobití od firmy Kolben a Daněk, které jede od roku 1932. Stroj je vidět prosklenou stěnou a pouští se dvakrát za hodinu, vždycky na pět minut. Pak si musí odpočinout.
Máte doma brusle? Vezměte si je. V hradeckých lesích je asfaltový okruh dlouhý 10,5 kilometru, po celé délce bez aut, rovný, a tak přehledný, že se na něm neztratí ani ten, kdo naposledy stál na kolečkách před deseti lety. Je to jediná věc v tomhle článku, ke které budete potřebovat kolo nebo autobus.
Do bazénu dvě minuty. Na Velké náměstí patnáct. Na loď nula.
Zbytek, jak bylo řečeno, pěšky.
Jestli zvažujete kandidaturu, nebo se chcete aktivně podílet na dalším směřování Junáka, berte to jako důvod navíc. Tak co, nepřijedete rovnou o den dřív?
Tomáš Merta
za pořadatelský tým VSJ V Hradci Králové
