Od pátku 24. listopadu do neděle 26. listopadu proběhl na horské chatě v Bratrouchově již druhý víkend (ze šesti) našeho kurzu. Ten se kromě plánování a skautského práva nesl v duchu skautingu pro všechny. Naším cílem bylo seznámit účastníky se širokou škálou hendikepů, se kterými by se mohli potkat u dětí ve svých oddílech.
První část jsme zaměřili na genderová specifika a sociálně znevýhodněné děti, druhou na fyzická, mentální a zdravotní (potravinová) omezení. Snažili jsme se ukázat, jak se mohou znevýhodnění cítit, s jakými těžkostmi se potkávají a jak se to může projevit v oddílech. Chtěli jsme, aby si některá omezení mohli účastníci zažít na vlastní kůži.
Další myšlenkou, kterou jsme jim chtěli předat, bylo, že i když je to téma hodně komplikované a značně individuální, nejsou na to sami. Existují lidé a instituce, na které se mohou obrátit s prosbou o pomoc, ať už přímo z řad skautů nebo externistů. A protože ani my jsme na tak široké téma nechtěli být sami, oslovili jsme několik organizací a odborníků. Tak se stalo, že i v době sněhové kalamity, jsme v sobotu přivítali tři statečné a na slovo vzaté odborníky: Alenu Janouškovou, Dis., vedoucí konzultantku z organizace Tichý svět, Lukáše Průchu, ředitele krajské pobočky organizace Člověka v tísni, a psychoterapeutku PhDr. Lenku Václavíkovou, Ph.D. Také jsme využili ochoty Mgr. Kateřiny Kosové z centra LIRA, která nám zapůjčila kompenzační a „asociační“ pomůcky pro slabozraké a připravila prezentaci, a Bc. Rudolfa Riegera, DiS. z Hospice svaté Zdislavy, který nám zapůjčil invalidní vozík.
Účastníci se tedy dozvěděli, jak pečovat o své duševní zdraví a jak se neuzavřít před problémy druhých. Přemýšleli nad tím, jaké jsou materiální a sociální překážky pro vstup dětí do jejich oddílů a jestli je možné tyto překážky snižovat, případně jak. Prozkoumali několik typů naslouchátek a poznali pár výrazů z českého znakového jazyka. Zkoušeli se pohybovat po chatě s brýlemi silně omezujícími jejich zrakové vjemy. Venku zkoušeli pohyb s fyzickým hendikepem. Na dalších stanovištích se pokoušeli překonat nástrahy, jakými jsou například poruchy pozornosti, poruchy autistického spektra, dyslexie, dysgrafie a různá potravinová omezení.
Zároveň jsme se společně snažili vymyslet strategie, které by dětem z jejich oddílů mohly s takovými hendikepy pomoci. Všechno tak, aby vůdci aspoň trochu tušili, co je čeká, pokud se rozhodnou takové děti do oddílu přijmout.
Abych to nějak shrnula, myslím si, že jsme se tímto programem s externisty vydali na dobrou cestu. Že podobné spolupráce nám dávají smysl i do budoucna, a že to nebyl promarněný čas ani pro nás, ani pro naše odborníky. Takže pokud by se někdo chtěl pustit do podobné akce, určitě to doporučuji. A kdybych k tomu měla přidat jednu radu, vyhraďte si na vše opravdu hodně času, klidně celý den. To je něco, na čem my budeme muset ještě zapracovat.
Tento článek by mohl být inspirací pro jiné kurzy, lákadlo pro naše budoucí účastníky, ale především bych chtěla, aby vyzněl jako veřejné poděkování všem externistům, kteří nám ochotně poskytli svůj čas a prostředky. Moc si toho vážíme. Díky!
Alena Černá - Krápník
