Šídloň se o možnosti navázat kontakt s oddílem ze zahraničí dozvěděla díky skautskému přátelství, ty a tvůj oddíl máte k mezinárodnímu dobrodružství mnohem snazší cestu díky Azimuthu. Stačí se zdarma zaregistrovat, podívat se, jestli některý oddíl z Evropy zrovna nečeká na kamarády anebo dát vědět, že je hledáte vy. Třeba se vám z toho vyvine skautské přátelství bez hranic stejně jako příbramským:
„Kamarád Xena, člen Zahraničního odboru, se mě předloni zeptal, zda bychom neměli zájem o mezinárodní družení, a že aktuálně mají „na skladě“ oddíl z Polska a ze Skotska. Už delší dobu jsem chtěla náš oddíl propojit s nějakým zahraničním, a tak když mi příležitost zaklepala na dveře, otevřela jsem.
Dva dny před Silvestrem přišel první mail od Rosse ze Skotska. Rychle jsme přešli na sociální sítě a Silvestr jsme již trávili plánováním společných aktivit našich oddílů. Utvořily se dvojice a vyměnily si pár dopisů. Největší úspěch kontaktu na dálku slavilo posílání balíků, ve kterých byly fotky, vlajky, odznáčky, šátky a samozřejmě spousta místních sladkostí. Také z výprav jsme si posílaly fotky a pohledy.
S jarem jsem začala připravovat tábor. Ten rok nás čekal týden v podobě hvězdicového puťáku se všemi věkovými kategoriemi a týden puťáku jen se skauty. Plány jsem sdílela i s Rossem, který se pro to nadchnul. Jejich oddíl letní tábory nemá, a tak se na náš tábor přijede podívat. Rozhodli jsme, že vzhledem k jazykové bariéře Ross přijede den před začátkem puťáku, takže se potká i s mladšími členy, a následně s námi bude pokračovat z Tábora podél Lužnice.
Z prvního týdne tábora dostával Ross pravidelně fotky a pak přišel den jeho příjezdu. Nejprve přišla zpráva, že úspěšně přistál a že se na nás těší. Druhá zpráva už tak pozitivní nebyla. Letecká společnost nechala jeho zavadlo v Amsterodamu a snad zítra jej doručí na adresu, kterou si řekne. Ovšem adresa tábora jim nepřišla dostačující, a tak musela bagáž putovat ke mně do Příbrami. Ross zamířil do Tábora, kde jsme ho s vedoucím ze spřízněného oddílu vyzvedli. Začalo čarování se spacáky, abychom ho nepřivítali zimou poannenských nocí. Někteří z nejstarších roverů se díky tomu odvážili k použití prvních anglických frází.
Druhý den jsme na tábořišti zůstali už jen se skauty a rovery. Chtěli jsme vyrazit, ale z letiště jsme stále neměli žádnou zprávu o ztraceném zavazadle. Nakonec jsme den navíc k odpočinku ocenili. Mohli jsme se v klidu zabalit a připravit si jídlo. Ačkoliv jsme o Rosově batohu stále nic nevěděli, nazítří jsme vyrazili a plánovali, jak a v čem bude následující noc kdo spát. Prošli jsme si Tábor a seznámili Rosse s husitskou historií. Cestou na Příběnice, kde jsme se chtěli strávit noc, konečně přišla sms o zavazadle, a kolem desáté měl už Ross vlastní spacák a ostatní věci. Puťák mohl začít. Naši skauti se postupně otrkávali a začínali používat angličtinu, Ross se zase učil nezbytná česká slovíčka jako doleva, doprava, auto, kolo a pupík.
Po puťáku zůstal Ross ještě dva týdny, kdy mu dělali společnost naši roveři, kteří s ním procházeli Prahu, Příbram, Český ráj apod. Já pak navštívila Skotsko a zúčastnila se Bonfire Night pořádané Cardrosským oddílem. I když se objevily komplikace, akce se nám povedla a puťáku následující léto se Ross plánuje účastnit znovu.“ Šídloň, 29 let
Jdete do toho? Dejte nám o svém záměru vědět na international@skaut.cz. Rádi vám pomůžeme a dozvíme se o vaší zkušenosti, která může zase pomoci těm, kteří podobné dobrodružství teprve zvažují.
Těšíme se na echo!
Markéta Byrtusová – koordinátorka mezinárodní spolupráce
