Co když děti nechodí na akce nebo družinovky?

Důvody neúčasti se často liší podle věku. U mladších dětí hrají velkou roli rodiče, logistika a pocit bezpečí. U starších skautů a skautek je častější přetížení, konkurence jiných aktivit nebo potřeba větší autonomie. Přizpůsobení komunikace, míry odpovědnosti i očekávání konkrétní věkové skupině může výrazně ovlivnit ochotu účastnit se akcí. Dále přinášíme různé tipy, které zazněly na výchovné poradně.

• Nezapomeňte dát vědět termíny akcí dostatečně dopředu a dbejte na to, aby se informace o termínech dostaly nejen k dětem, ale hlavně k rodičům.
• Zkuste se cíleně ptát dětí, proč na akci nepřišly. Byly pryč? Zapomněly termín? Nechtělo se jim? Proč? Poslouchejte jejich důvody a zkuste se zamyslet nad tím, jestli byste nemohli udělat něco pro to, aby příště přišly.
• Namotivovat celou družinu je mnohdy skvělé řešení - zaprvé se ostatním chce přijít, protože jdou i jejich kamarádi, a za druhé - kdo by chtěl přijít o zážitky, o kterých si budou všichni příští družinovku vyprávět?
• Pomoci může i schůzka s rodiči a dětmi, kteří mají zájem o skaut, na začátku skautského roku. Zde jim můžeme vysvětlit, co skauting obnáší, jaká účast se očekává, kolik akcí za rok asi probíhá. To pomůže nastavit očekávání z vaší strany směrem k rodičům a dětem, kteří následně mohou zhodnotit, jestli je skaut opravdu pro ně. 
• Zkusme se někdy vžít do role rodičů. Pro některé může být opravdu náročné jezdit sem a tam, a proto se rozhodnou, že na nějakou víkendovou akci už prostě dítě nezavezou. Zkuste si s nimi případně promluvit a společně identifikovat, u kterých akcí je účast dítěte opravdu důležitá a proč.
• Častou situací je i to, že skautu „konkuruje“ sportovní kroužek a pro dítě je pak náročné skloubit výpravy s víkendovými zápasy. Někdo situaci řeší tak, že akce o víkendech střídá – jednou jede na zápas, jednou na výpravu. Obvykle se ale stává, že postupně dá přednost buď sportu, nebo skautu. Někdy si nechá obě aktivity. Důležité je myslet na to, abyste dítěti dali prostor se rozhodnout. Zároveň je v pořádku, když vnímáte vy i družina, že dlouhodobá absence daného skauta je už náročná – například když chybí na výpravách. V takovém případě je vhodné si s dotyčným otevřeně promluvit a společně se pobavit o tom, co dál.
• Nízkou účast na družinovce řešila družina Kamzíků tak, že když skaut nepřišel na schůzku, sebrala se celá družina a šla pro něj domů, kde zjistili, že se mu jen nechtělo. Zároveň to bylo pro skauta dost motivační, protože si uvědomil, že ostatním členům družiny na něm opravdu záleží.
• V některých oddílech se osvědčilo zapojení dětí do spoluvytváření programu – když mají možnost ovlivnit, co se bude dít, roste jejich motivace přijít. Jinde pomohlo dát účasti na vybraných akcích jasný smysl, například tím, že na sebe navazují nebo vedou k společnému cíli. 

Otázky, které si můžeme položit

• Kdybych byl/​a dítě, proč bych na tuhle akci chtěl/​a přijít?
• Je dostatečně jasné, proč je daná akce nebo porada důležitá?
• Mají všichni pocit, že jejich přítomnost má smysl?
• Neplánujeme akcí nebo porad příliš mnoho?
• Dáváme prostor zpětné vazbě a opravdu s ní pracujeme?

Co když vedení nechodí na rady?

• Určitě se vyplatí mít relativně dost dopředu dané termíny porad, aby s tím mohli všichni počítat. Někde funguje i to, že se porady ustanoví například na první neděli v měsíci a tím pádem se termín i dobře pamatuje.
• Je dobré, když se s vedením bavíte o jejich motivaci do vedení. Proč to dělají? Chybí jim něco? Je něco, co pro to můžete udělat vy? Co by jim pomohlo?
• Jak dlouhé máte porady? Někdy je překážkou docházky i to, že jsou porady jednoduše moc dlouhé. Když se to spojí s tím, že se řeší jen věci, které se vedoucích až tak netýkají, je dost možné, že je to na radě nebaví a nevnímají svou účast jako potřebnou. Zamyslete se nad tím, jaká témata na radě otevíráte, a také nad tím, zda se neřeší převážně jen negativní věci.
• Nezapomínejte rovnoměrně rozdělovat zodpovědnost mezi všechny členy vedení. Když člověk ví, že má za určitou věc odpovědnost, bude cítit, že je platným článkem týmu.
• Porady, porady a jen porady. Zkuste se jen neradit a do svého plánu zařadit i teambuildingové akce jako společnou procházku, bowling, společný filmový večer nebo cokoliv dalšího.
• U vedení se pozitivně osvědčilo střídání formátů porad a vědomá práce s atmosférou – méně administrativy, více sdílení a podpory.

Otázky, které si můžeme položit:

• Kdybych byl/​a členem vedení, proč bych se na tuto poradu chtěl/​a přijít?
• Je dostatečně jasné, k čemu porada slouží a jaký má smysl?
• Mají všichni pocit, že jejich názor je na poradě důležitý a že může něco ovlivnit?
• Odpovídá forma a délka porady možnostem a vytížení členů vedení?
• Dáváme prostor zpětné vazbě a opravdu s ní pracujeme?
• Neplánujeme porad příliš mnoho, nebo naopak příliš dlouhé?
• Je atmosféra na poradách bezpečná a podporující, i když zazní odlišné názory?

Co si z toho odnést?

Nízká účast na akcích nebo radách většinou nemá jednu jedinou příčinu. Často jde o kombinaci více faktorů. Otevřený rozhovor, včasné plánování a ochota naslouchat mohou výrazně pomoci najít cestu, jak účast postupně zvyšovat.

Výchovná poradna je online komunitní setkání pro všechny, kdo podporují oddíly v rozvíjení skautské výchovné metody a pomáhají skautským vedoucím v jejich činnosti. První půlhodinu se věnujeme vždy konkrétnímu tématu, potom je prostor pro jakékoliv výchovné otázky. Poradna probíhá vždy první středu v měsíci na meetu. Pozvánku najdeš ve FB skupině Výchovní zpravodajové.

Ludmila Klíčová – Liduš
koordinátorka výchovných zpravodajů