Je třeba mít na paměti, že případy, ze kterých doporučení vycházejí, jsou specifické a nevykreslují obraz nejčastějších nehod při skautské činnosti. Většinu průšvihů totiž zvládnou vedoucí či oddíly vyřešit samostatně, bez podpory Skautské krizové linky či poradny. A je to dobře. S případy, o kterých se nedozvíme, pak ale nemůžeme pracovat. V tomto desateru tak možná chybí mnohem důležitější doporučení ke (skoro)průšvihům, které se dějí častěji nebo jsou závažnější, ale my o nich nevíme. Proto sdílejte své (skoro)průšvihy na prusvihy.skaut.cz.
Každý jednotlivý (skoro)průšvih přináší konkrétní ponaučení. Některá z nich najdete na Zpravodajství po zadání hesla Skautské průšvihy. Pomozte nám zmapovat nejčastější rizika běžné skautské činnosti, ať se můžeme lépe vybavit na skutečná skautská dobrodružství.
Desatero doporučení pro bezpečné tábory a oddíly
1. Věnujte pozornost známkám nevhodného či ohrožujícího chování
Všímejte si chování vedoucích k mladším členům, ale i mladších členů či vedoucích mezi sebou. Pokud se vám podaří nevhodné chování podchytit hned v zárodku, bude řešení jednodušší. Naopak pokud se rozvine a normalizuje, bývá mnohem náročnější ho odstranit. Dobrým pomocníkem v tomto ohledu může být Kodex jednání dospělých, se kterým se mají seznámit všichni dospělí působící u dětí a může sloužit jako podklad pro diskusi a nápravu v případech nevhodného chování. V oddíle rozvíjejte atmosféru důvěry a nastavte mechanismy k pravidelnému pročišťování atmosféry a urovnávání klíčících sporů (viz např. O reflexi pro oddílové soužití nebo Táborová agora).
2. Buďte připraveni reagovat na psychické obtíže
Sebepoškozování, sebevražedné tendence, úzkosti, panické ataky či poruchy příjmů potravy se rapidně šíří mezi děvčaty a chlapci skautského a roverského věku. Je pravděpodobné, že se s nimi v oddíle setkáte. Buďte připraveni poskytnout laickou první psychickou pomoc a mějte připravené kontakty na profesionální pomoc (např. Linka bezpečí, linkabezpeci.cz, 116 111). Předem si dohodněte postupy (kdo řeší postiženého, kdo zbytek oddílu, jak komunikovat s rodiči, apod.) Vyjasněte si hranice toho, co ještě zvládnete a co už je nad vaše síly. Více informací najdete v časopisu Skauting (prosinec 2022), nebo na Skautské křižovatce. Nabízíme také kurzy základů krizové intervence pro skautské vedoucí, sledujte skautské zpravodajství.
3. Natrénujte si krizové scénáře a připravte se na živly
Bouřkám, silným větrům či záplavám v létě nemůžeme zabránit a nemáme je pod kontrolou, hrozí vážný úraz nebo velké škody (například riziko padajících stromů). Můžeme se však dobře připravit na okamžik, kdy živly udeří. Vypracujte si krizový plán pro rizika, která jsou na vašem tábořišti nejpravděpodobnější. Předem si natrénujte evakuační postupy (kdo co odnáší kam, kde je bezpečné místo pro případnou evakuaci tábora, jak se tam dostanete) či možnosti boje se živly (jak zabránit stržení tee-pee). Pokud táboříte v tee-pee, dbejte na důsledné ukotvení trojnohy i plachet (více např. v knize Táboříme v týpí). Sledujte výstrahy Českého hydrometeorologického ústavu a předpověď počasí v aplikaci ČHMÚ.
4. Od rodičů žádejte úplné informace o zdravotním stavu
Trvejte na tom, že potřebujete vědět o všech zdravotních obtížích vašich svěřenců, včetně těch psychických. Pokud mají předepsanou medikaci, například antidepresiva, žádejte informace o dávkování a dobách podávání, léky si převezměte, dodržujte jejich aplikaci a dohlédněte na to, že jsou správně užívány. Nenechávejte léky u dětí – hrozí nebezpečí předávkování, nebo je (třeba i nezáměrně) vysadí, což může podpořit rozvoj obtíží. Opište si číslo na Toxikologické informační středisko, kde vám poradí v případě užití většího množství farmak.
5. Komunikujte s rodiči
Veškeré úrazy a zdravotní komplikace oznamujte rodičům či zákonným zástupcům. Stejně jako vy potřebujete dobře znát zdravotní stav svých členek a členů, oni mají plné právo vědět o všech zdravotních komplikacích, které je na táborech a výpravách potkaly. To se týká i psychických obtíží a případného sebepoškozování. Neslibujte dětem, že o jejich obtížích nikomu neřeknete. Diskusi s dítětem směřujte spíše k tomu, jak skutečnost rodičům sdělíte (kdo, kdy, jak). Pokud se vám dítě svěří a naléhá, že to rodičům oznámit nesmíte, vyhledejte podporu na některé z krizových linek (např. Linka bezpečí). Aktivně komunikujte i o rizikových událostech či nebezpečných situacích, přestože to někdy může být nepříjemné. Je lepší, když rodiče znají váš popis události, než pouze vyprávění svých dětí, které může být vlivem emocí zkreslené.
6. Zkoumejte příčiny a přijímejte nápravná opatření
Když už se něco stane, věnujte potřebnou energii analýze příčin, způsobům odstranění či snížení budoucího rizika a tréninku reakce pro případy, kdy riziko zcela odstranit nelze. V tomto procesu vám pomůže Sdílení skautských (skoro)průšvihů, které vás otázkami navede k přemýšlení o tom, jaké ponaučení si z průšvihu odnášíte a co začnete dělat jinak.
7. Trénujte na černé scénáře
Ztracení členové, hořící louka či sauna, vyražené zuby. Někdy se ani přes všechna poučení a preventivní opatření nepodaří průšvihu zabránit. Schopnost rychlé a správné reakce pak dokáže radikálně zmírnit následky: účastníci výsadku nebo samotky během tří orlích per vědí, co mají dělat, když se ztratí, mají číslo na vedoucího i když jim selže nouzový telefon. U ohně je vždy připraven barel s vodou, kdyby bylo potřeba hasit. První pomoc ovládají všichni, protože podle zákonů schválnosti se úrazy dějí zrovna ve chvíli, kdy je zdravotník mimo. Aktivně trénujte dohledávání osob v rozsáhlém území nebo táborový požární poplach.
8. Na skautských akcích zcela odbourejte alkohol (a nelegální návykové látky)
Několik průšvihů ve sledovaném období bylo výrazně zhoršeno alkoholem. Nezletilá členka dostala během evakuace tábora panický záchvat a zavolali jí záchranku – jenže předtím pila v táboře pivo. Jinde došlo během přepadu k agresivnímu chování a napadání ze strany přiopilých vedoucích a nezletilých roverů. Nikdy nevíte, co se zrovna semele, a to riziko za to nestojí. Pokud někdo z vedení nedokáže vydržet pár týdnů bez alkoholu, nabídněte mu profesionální pomoc.
9. Přepady jen hlášené, s dohodnutými pravidly a s těmi, koho znáte
Přepad tábora je riziková disciplína. Může přinést silné a dobrodružné zážitky, ale může se také snadno vymknout kontrole. Víme, že k přepadům jsou velmi rozdílné postoje. Z hlediska bezpečí však doporučujeme takové přepady, o kterých minimálně vedoucí vědí předem, mají jasně dohodnutá pravidla, a ideálně probíhají mezi lidmi, kteří se alespoň trochu znají a vědí, co od sebe mohou čekat.
10. Bezinfekčnost dětí si nechte rodiči potvrdit i ústně
V posledních dvou letech evidujeme nejméně sedm výskytů infekčních nemocí na táborech. Při přijímání dítěte na tábor se raději zeptejte, zda se v posledním týdnu nemohlo setkat například s neštovicemi, sedmou nemocí nebo střevní chřipkou. Raději ať rodič na férovku řekne, že se sice ve škole nebo u sourozence vyskytly neštovice, ale že Josífek žádné příznaky nemá. Můžete ho sledovat a případný výskyt zachytit dřív, než se rozjede po celém táboře. Také vši dokážou pořádně zkomplikovat běh tábora. Rizikovým faktorem je i rychlé přejíždění účastníků z tábora na tábor. Táborovým zdravotníkům pořiďte knížku Táborová ordinace a mějte domluveného lékaře pro telefonické konzultace.
Pro mimořádné situace, s nimiž si na táboře (ale i jindy) nebudete umět poradit, je tu nonstop Skautská krizová linka: 737 205 520.
Zpracoval Jaroslav Petřík - Australan
prusvihy@skaut.cz
Zodpovědná zpravodajka VRJ Jana Jirasová - Prcek
