První případ (červenec 2020) 

V noci byl velmi velký vítr, všichni už spali a najednou přes 4 stany spadnul velký starý strom. Bylo to za deště, takže jsme nevěděli, jestli jsou všichni v pořádku. Vedoucí byli okamžitě vzbuzeni zbytkem vedení a všichni byli “evakuováni” do bezpečí kuchyně. Jako zázrakem se nikomu nic nestalo. Vše jsme odklidili a po dvou dnech tábor dál pokračoval. 

Od té doby když je bouřka nebo jen trochu větší vítr, posílám děti ihned do bezpečí kuchyně a radši je necháme vyspat ráno, než večer. 

Nahlašovatel prvního případu své jméno neuvedl.

Druhý případ (červenec 2018) 

Při bouřce spadly na tábořiště 3 velké smrky, které zcela zničily tři podsadové stany. Během bouřky byli všichni táborníci shromážděni v táborové jídelně, která byla nedaleko od těchto stromů. Díky Bohu nikdo nebyl zraněn, protože ve zmíněných podsadových stanech zrovna nikdo nebyl. Vedení tábora kontaktovalo správce tábořiště, aby přijeli vzniklou situaci řešit. Ještě téhož dne se podařilo odklidit trosky stromů i stanů, aby mohl tábor pokračovat. S přítomnými táborníky (dětmi i dospělými) jsme večer provedli reflexi události a vedli podpůrnou diskuzi pro zajištění psychické bezpečnosti. Také jsme kontaktovali rodiče, aby nebyli vystrašeni tím, co jim budou psát děti.

Událost nás vedla k zamyšlení nad stavem ostatních stromů v bezprostředním okolí tábořiště.Oslovili jsme revírníka a došlo k revizi stavu ostatních stromů (sondy do kmene). Tři další velké smrky byly následně vyhodnoceny jako potenciálně rizikové a byly pokáceny, aby se předešlo opakování neočekávaného pádu. Po skácení zbylých rizikových stromů tábořiště vnímáme jako bezpečnější, byť kolem stojí další stromy (jde o louku v lese). Okolních stromů si všímáme se zvýšenou pozorností, zvláště před zahájením táborové sezóny. Kontrolní sondy plánujeme opakovat při jakémkoli podezření u dalších stromů. 

Pavel Matuška (Vlk), 12.oddíl Ranní hvězda Blansko

Komentář 

S takřka identickou situací si každý oddíl poradil jinak. Oba oddíly odklidily škody, přijaly opatření ke snížení rizika a obnovily provoz tábora. Druhý oddíl přijal i další preventivní opatření, kterým pomohl zvýšit bezpečnost tábořiště v budoucnu. 

Odstranění následků: Kromě odstranění stromů a opravy zničených stanů je vhodné ošetřit i psychické bezpečí těch, kdo mohli být ohroženi. Důkladná reflexe události a podpora táborníků, kteří mohli prožívat velmi silné emoce, jim mohla pomoci vyrovnat se s obavami  a pokračovat v táboření. 

Opatření ke snížení rizika: Přesun táborníků do kuchyně může snížit riziko. Blížícího se nebezpečí si ale musíme včas všimnout a konstrukce kuchyně musí být dostatečně chráněná (pokud stojí blízko lesa a nejedná se o zděnou budovu, ani ona nemusí vydržet). Navíc vzrůstá ohrožení celé skupiny shromážděné na jednom místě. Kontrola zbývajících kmenů a snížení rizika samotného pádu může významně pomoci. Z tohoto hlediska byl druhý oddíl v přijímaných opatřeních o kus důslednější. 

Žádný z oddílů ve svých doporučeních nezmiňuje to nejzákladnější opatření – přesun stanů (a dalších staveb) na tábořišti mimo dosah padajících stromů. Pokud to vaše tábořiště umožňuje, snažte se stavět stany dále od stromů. Ani stožár by neměl být vyšší, než je poloměr náměstíčka. Pokud to na vašem tábořišti nelze, může být na čase hledat jiné tábořiště (jakkoliv je to složité – oddílů i táborů přibývá, vhodných lokalit pro táboření nikoliv). 

Po kůrovcové kalamitě a létech sucha jsou lesy oslabené. Klimatické změny současně způsobují častější výskyt extrémních projevů počasí (silný vítr, orkány, bouřky) a vzrůstá i jejich intenzita. Doba letních táborů je obdobím nejsilnějších meteorologických projevů, riziko pádu stromu je proto nejvyšší. Ani odborná kontrola a preventivní odstranění oslabených stromů nejsou stoprocentní prevencí, mohou padat i zdravé stromy. Do věci navíc vstupuje i ekologické hledisko: kvůli pár týdnům táboření přizpůsobujeme přírodu naší činnosti, namísto abychom přizpůsobovali naši činnost přírodě. Většina našich lesů je hospodářských a je možné, že by v lokalitě těžba stejně proběhla – jen ji po dohodě s lesníkem uspíšíme. Pokud však nic takového plánováno není, je na místě zvážit, zda se jedná o přiměřený zásah. 

Tábořiště, na kterém se odehrál druhý případ, je malou loukou obklopenou lesem, která neumožňuje umístění staveb mimo dosah padajících stromů. Oddíl už několik let hledá nové tábořiště, zatím neúspěšně. Pokud riziko pádu stromu nelze vyloučit, zůstává jedinou spolehlivou prevencí včasná evakuace na bezpečné místo (nejlépe do zděné budovy v obci, na otevřeném prostranství hrozí za bouřky jiná rizika). Dle charakteru tábořiště, vyhodnocené míry rizika a povahy evakuačních cest (lesem, exponovanými úseky) je proto nutné mít předem rozmyšleno kdy, kam a kudy tábor evakuovat. Důsledné sledování výstrah nám pomůže udělat včasné rozhodnutí a jednat s předstihem (vítr může uzavřít evakuační trasy). Jistě není třeba utíkat před každou bouřkou, ale budeme-li mít včas připravený krizový plán, snáze se rozhodneme ve chvíli, kdy riziko vyhodnotíme jako nepřijatelné. Preventivní evakuaci tábora mohou účastníci vnímat jako mnohem větší dobrodružství, než probdělou noc ve stanu za hučení silného větru. Aktivace krizového plánu je navíc dobrý příklad promyšleného a zodpovědného chování. 

Děkujeme oběma vedoucím, kteří své nehody sdíleli. Popisy případů jsme mírně stylisticky upravili a doplnili komentářem. Sdílejte taky svá ponaučení na prusvihy.skaut.cz a pomozte tak ostatním předcházet nehodám, nebo se lépe připravit na jejich řešení.

Zpracoval Jaroslav Petřík - Australan s podporou garantů OČK Táboření a bezpečnost Jakuba Jasaně - Rogala, Martina Večeři a autora druhého příběhu Pavla Matušky - Vlka. Více informací na prusvihy@skaut.cz.