Co jsme se z dotazníku dozvěděli?

• Ze skautských akcí vzbuzuje alkohol největší emoce v souvislosti s tábory.
• Zákaz alkoholu na velkých akcích účastníkům nevadil a snížil počet zásahů podpůrných týmů (Uši pro duši, SZT).
• Důležité jsou postupné kroky při zavádění změn v týmu, i malá změna má z dlouhodobé perspektivy velkou sílu.
• Rozdílný postoj ke konzumaci může být zdrojem konfliktu v týmu. Potom je důležité sledovat náladu ve skupině a mapovat, kdo může být na straně změny.

Bližší pohled na výsledky

Do průzkumu se zapojilo 1366 respondentů, kdy téměř polovina byla ve věku 18-25 let. Z krajů byl nejvíce zastoupen Jihomoravský, Praha a Středočeský. Nejčastěji odpovídali skauti, kteří jsou ve vedení oddílu (vedoucí, zástupci, nebo rádci).

Pití na vlastních skautských akcích

Téměř polovina skautů uvedla, že alkohol na skautských akcích nikdy nepijí, zbylí pijí příležitostně (na několika skautských akcích do roka) a pravidelnou konzumaci uvedlo pouze 62 skautů (4,5 % všech respondentů). Když je alkohol na výpravách nebo táborech, je konzumován dospělými a většinou tak, aby jej účastníci mladší 18 let neviděli. Někdy však dochází ke konzumaci alkoholu i před či s účastníky dospívajícími. Nežádoucí chování spojené s alkoholem (buzení dětí opilými vedoucími, dospávání kocoviny a nezvládání vedení programů) se nejčastěji objevují na táborech, kde jsme společně delší dobu.

Miquik a Obrok bez alkoholu?

Během posledních dvou let probíhá snaha o proměnu kultury spojené s konzumací alkoholu na velkých skautských akcích s účastníky pod 18 let. Většina respondentů nějakou takovou akci navštívila a nepřítomnost alkoholu jim nevadila. Se snahou alkohol na akci přinést či konzumovat jej před samotnou akcí se setkala zhruba polovina respondentů, kteří se akce zúčastnili. 

Akce jako Obrok nebo Miquik proběhly bez alkoholu a bez zásadních problémů. Naopak ubylo úrazů a snížil se počet intervencí zdravotníků a týmů psychické podpory.

Týmová shoda ohledně alkoholu

Ke shodě ohledně alkoholu ve většině středisek či jednotlivých oddílech dochází po řadě diskuzí. Řada oddílů se nese na vlně shody z dřívějších let ve formě nepsaného pravidla, nebo téma dosud neotevřeli. Shoda byla tvořena nejčastěji na základě diskuze, v některých případech bylo pravidlo nastaveno vedoucím akce, oddílu či střediska. Postoj ke konzumaci alkoholu může být zdrojem neshod v týmu. Z výsledků dotazníku vyplynulo, že k takovým neshodám nejčastěji dochází tam, kde se pije příležitostně, nebo pijí jen někteří. Tyto neshody ale znamenají, že je téma živé, v týmu vzbuzuje emoce a vytváří příležitost k postupné změně. V týmech, kde pijí všichni a pořád a nikdo na téma neupozorňuje, je mnohem náročnější dosáhnout změny.

O co se opřít při diskuzích o alkoholu ve vedení?

Dříve přijímaná informace, že malá dávka alkoholu je zdraví prospěšná byla odborníky vyvrácena a v roce 2023. Alkohol je v seznamu silných karcinogenů (látek přispívajících ke vzniku a rozvoji rakoviny a zánětů v těle) a má silnou spojitost s diabetem II. typu, náchylnosti k nemocnosti, zhoršením paměti a spánku. Mimo negativní zdravotní dopady na konzumenta samotného má alkohol vliv i na jeho okolí, rodinné, pracovní i přátelské vztahy. Shrnutí zdravotních rizik a další podklady pro práci s tématem najdete na skautské křižovatce v sekci o alkoholu. Téma alkoholu však není jen o zákazech a negativních vlivech na zdraví a vztahy. Skautští vedoucí mají ve vztahu k dětem přenesenou rodičovskou odpovědnost, tedy odpovědnost za jejich bezpečí, zdraví i výchovu. Je dobré mít na paměti, že:

• Děti se učí napodobováním chování dospělých, kdy i dětské šampaňské pomáhá normalizovat konzumaci alkoholu v pozdějším věku.
• Dodržování nastavených pravidel vedoucím akce určuje vzor chování a směr, kterým se chceme ubírat.
• Umět si odříct to, co je pro nás “lákadlem/​nutností”, je jeden ze způsobů posilování seberegulace a ukazujeme, že se sebou umíme pracovat a máme kontrolu nad svým jednáním.

Jak s tím pracovat v praxi

Změna nepřijde ze dne na den. Prevence a s ní spojená změna nastavení konzumace alkoholu je dlouhodobý proces, který stojí na otevřené diskusi o tématu, postupných krocích, sdílení dobré praxe (např. nahradit alkohol při společném posezení výběrovými čaji nebo slazenými nápoji) a podpoře v týmu. Skauting má zároveň velký potenciál v preventivních opatřeních a v rozvoji seberegulace.

Co si z toho odnést? 

Data z dotazníku ukazují, že alkohol je téma, které se nás reálně dotýká. Zároveň ale potvrzují, že změna je možná, a že už se v mnoha týmech děje. Nejde jen o to nastavit pravidla. To nejdůležitější, co můžeme udělat, je začít u sebe, jak zmiňuje klinický psycholog profesor Miovský. Protože právě vedoucí nastavují normu toho, co je „normální“. Zároveň jsou to ti, co mohou působit preventivně.

• Je důležité téma otevírat postupně a pravidelně, změny vyžadují čas, ale bez společné diskuse se to nevyřeší.
• Změny bývají nepříjemné a proces může být náročný, je dobré promyslet dlouhodobější strategii a sledovat změny názorů v průběhu času.
• Důležitý je respekt k názorům ostatních a také snaha porozumět jejich motivaci. Přes porozumění motivaci je možné dále přemýšlet nad alternativami a možnostmi.
• Je dobré zeptat se, kdo další by rád věc změnil a hledat ve skupině oporu - nebýt na to sama/​sám.
• Ačkoliv bychom si rádi často přáli změnu hned, je třeba se dívat do budoucna, i malý krok nyní je součástí celé cesty.
• Někdy může změnu aktivovat a urychlit příchod nových vedoucích, kteří změnu podpoří.

Příběhy z oddílů:

“Na táborech jsme mívali velký problém s alkoholem, velká skupina vedoucích každý večer pila do brzkého rána. Vedení se s tím bálo hodně hýbat, protože co kdyby pak všichni odešli? Zkusili to tedy postupně. Hodně jsme se o alkoholu bavili. Pořádali jsme celooddílové rady a asi na každé jsme se bavili o alkoholu. Zaznívaly názory obou stran, ale časem čím dál tím víc proti alkoholu. Zároveň jsme zaváděli alternativní večerní posezení u kytary v táboře, kde byli i hlavní vedoucí, kteří ostatní korigovali k méně alkoholu. Po pár táborech a příchodu nové generace jsme zavedli pravidlo max jednoho piva na člověka na večer a tak za dva tábory zkusíme úplný zákaz. Je to proces a boj na dlouhou trať, ale má smysl se nevzdávat.” 

“Stalo se to už před mnoha a mnoha roky, v době, kdy jsem začínala jako vedoucí. Na našich táborech je zvyk, že porada vedoucích je večer, po večerce dětí, před tím, než jdeme spát. Tenkrát bývalo zvykem, že porady byly spíše hostinou a u toho se také dost pilo. Hlavně pivo, ale často i něco ostřejšího. Části lidí se to nelíbilo, ale protože "se to tak dělalo vždycky" tak se tak jelo dále. Až na jednom táboře se stalo, že se místo porady a plánování toho, co bude další den stále řešilo, že někdo vypil nějaká piva a nenapsal si je do sešitku (dělali se čárky), a tak to trvalo nějakou dobu a hlavní vedoucí tábora byl už dost naštvaný. Když se pak další den přišlo na to, že část lidí vyspává důkladnou opici a nemůže se věnovat programu a dětem, tak prostě hlavák praštil do stolu a další pití i hostiny zatrhnul. A alkohol zakázal úplně. Nejprve to vypadalo, že další tábor už nebude, ale nakonec k tomu nedošlo. Ti, co pili prostě další rok nejeli. A když jeli, tak po zjištění, že se fakt nebude pít alkohol, tak nejeli další rok. Od té doby uběhlo už mnoho vody v potocích jesenických a stále si držíme ten zvyk, že na táboře se prostě nepije. Nedodržujeme to na sto procent, protože třeba na poslední, rozlučkové, poradě tábora si pár lidí dá víno, případně si kluci venku dají jedno pivo na svlažení hrdla, když je moc horko. A to jen jednou za celý 14 denní tábor. Jinak se u nás na táboře prostě nepije a všichni jsou spokojení. 

To, co na začátku vypadalo jako konec, ten strach, že to takto nepůjde, že nebudeme mít dost lidí k dětem, se ukázal jako lichý. Ono to jde a lépe. Stará garda odešla, přišli noví lidé a tak nám to vyhovuje. Je prostě fajn vědět, že lidi jsou kdykoli připraveni a schopní řídit, nebo jakkoli jinak pomáhat v případě mimořádných událostí. Za ty dvě dekády, od doby událostí tohoto příběhu, se dost věcí změnilo, naše tábory jsou výrazně menší, bývalo nás kolem stovky ze čtyř oddílů, jezdíme na jiné místo... ale tohle si pořád držíme jako tradici, která vyhovuje všem. “

Jindřich Vindiš a Matylda Klosová

Odbor pro bezpečný skauting