Co se stalo?
Ve volné chvíli během výpomoci s organizací maratonu v Praze mě napadlo, že si zapůjčíme kola a s družinou 6 skautů vyrazíme na projížďku z Malé strany na Staroměstské náměstí. Neměli jsme helmy a video z projížďky jsme zveřejnili na náš oddílový Instagram. V cíli se rozdávalo dobrovolníkům nealkoholické pivo a my opět přidali na Instagram fotku, jak si připíjíme. Navíc celou dobu v krojích! Celkem tak tedy došlo nejen k ohrožení zdraví skautů zároveň s porušením zákona během projížďky na kole, ale také k poškození jména organizace. Vše jsem si uvědomil až druhý den, kdy instagramové story vidělo již spoustu lidí. Nebylo co řešit, příspěvky z ig se odstraní po 24h naštěstí automaticky a skauty jsem o chybách, kterých jsem se dopustil, poučil.
Všem bych doporučil být při používání sociálních síti maximálně obezřetný a přidávat příspěvky klidně až druhý den, kdy nejste ve víru emocí a nemáte možnost se zamyslet nad tím, zda nebude něco špatně na přidávání obsahu. Pití nealkoholického piva se u dětí kvůli obsahu minimálního množství alkoholu a možnosti pěstování závislosti nedoporučuje - kor v krojích na veřejnosti. (Nejen) po Praze v krojích na kole bez helmy prostě NE.
Komentář
Sociální sítě umožňují sdílet dění tady a teď – a právě v tom nadšení okamžiku snadno zapomeneme přemýšlet nad tím, komu a proč to vlastně ukazujeme. Je přirozené chtít použít oddílový profil jako rychlý "zpravodajský kanál" pro rodiče. Jenže tím, že sdílíme veřejně, vstupujeme do veřejného prostoru – a spoluvytváříme obraz celé naší organizace.
Pro rodiče jsou navíc naše sociální sítě často jeden ze střípků, kterým si o nás a našem oddíle dělají obrázek. Potřebují vidět, že jejich děti provází někdo spolehlivý – a přesně tady se může budovat, nebo naopak ztrácet, jejich důvěra. Fotka, která vypadá neproblematicky z pohledu účastníků a účastnic, totiž může zvenku působit úplně jinak.
Doporučení
Na co se ptát, než něco sdílíme:
- Je tohle informace pro rodiče, propagace pro veřejnost, nebo jen radost, kterou chci sdílet s kamarády? Podle odpovědi zvol platformu i fotku – více o sdílení na sociálních sítích se dozvíš na Křižovatce. Rodičům piš soukromým kanálem (např. WhatsApp skupina), kde může být výběr fotek širší (třeba i z koupaliště). Pro veřejné sdílení vyber pár reprezentativních záběrů s dobrou atmosférou, důstojných ke všem na fotce, ideálně se skautskými prvky (šátky, kroje, aktivity) – víc v příručce Jak mluvit o skautingu.
- Hodila by se tahle fotka na nástěnku v klubovně, kde ji uvidí kdokoliv? Je kontext fotky srozumitelný? Vypadá z ní naše činnost bezpečně?
- Mám souhlas rodičů s focením konkrétních dětí? Bude všem zobrazeným příjemné, že fotku zveřejním?
- Sdílím to hned, ve víru emocí, nebo počkám do druhého dne, až budu mít odstup?
- Neprozrazuje fotka, kde přesně právě jsme (poloha v reálném čase, cedule, orientační body v pozadí)? Sdílení z výpravy v reálném čase je bezpečnostní riziko – radši fotku přidej až po akci.
3 rychlé rady pro sdílení na veřejných profilech
- Co sdílíme dlouhodobě spoluvytváří obraz – nejen náš, ale i celé organizace. Každá fotka je střípek do skládačky, podle které si o nás (a o skautingu) lidi udělají obrázek.
- Jdi příkladem a buď průvodcem – sociální sítě mají rodiče dětí a už i starší děti z oddílů, mohou posty kdykoliv vidět, máme zodpovědnost která se váže k naší osobě
- Vzdělávej děti v oddíle o digitální stopě a tématu sociálních sítí. Inspiraci najdeš v programech Připravení a odolní
Kromě úvahy o tom, co je vhodné sdílet a jakou formou, přináší příběh ještě jedno důležité ponaučení. Nejde jen o to “vytřídit fotky, na kterých nás nikdo nesmí vidět.” Jde také o to, zda všechny aktivity, které děláme, jsou vhodné a správné. Pokud se nám rozsvítí červená kontrolka, že bychom nějaký moment raději neměli sdílet a možná ani fotit, je na místě se zamyslet, zda by se vůbec měl dít. Jistě je řada aktivit, které zkrátka sdílet nechceme (např. naše tajné oddílové rituály). Ale když se na si na otázku Proč nesdílet?, odpovíme “Protože by to byl průšvih” nebo “se to nesmí”, pak je možná na místě takovou aktivitu vyřadit z našeho oddílového života.
Tento skautský průšvih se váže k 6. a 11. bodu Kodexu jednání dospělých.
Děkujeme oddílu, který sdílel svůj příběh do Skautských průšvihů. Sdílejte také svá ponaučení ze skautské činnosti na prusvihy.skaut.cz. Pomůžete tak druhým vyvarovat se podobných chyb.
Matylda Klosová a Jaroslav Petřík - Australan prusvihy@skaut.cz
