Řád stříbrného trojlístku je nejvyšší české skautské vyznamenání pro ženy, udělované za mimořádný celoživotní přínos skautingu s celostátním dopadem a za zásluhy o rozvoj a šíření skautských myšlenek.

V Heleně Illnerové má skauting vzor, jak v praktickém životě uplatňovat skautský zákon, a neskautská veřejnost příklad, jak může fungovat skautská myšlenka dokonce i v nepříznivých dobách. Mezi roky 1945 a 1948 byla ses. Illnerová členkou 37. skautského oddílu Sluníčka, který později zanikl. V roce 1975 založila vlastní oddíl světlušek, který také pojmenovala Sluníčka, a vedla ho následně po celých deset let. Pomáhala rovněž ve vedení dívčího oddílu Děbenky. Oba tyto oddíly, spolu s chlapeckými oddíly střediska Pětka Praha fungovaly jako turistické oddíly mládeže pod TJ Slavoj Praha.

Nejprve si myslela, že by mohla vést malé děti v Pionýru. Brzy si ale uvědomila, že by nemohla s čistým svědomím vést děti ke slibu, že budou oddané Komunistické straně Československa. „Pokládala bych za zcela špatné děti k něčemu takovému nutit,” vzpomínala v rozhovoru pro Skautský institut. „Uvědomila jsem si, že děti potřebují získat správné hodnoty do života a škola ani Pionýr jim je v dobách totality nemohly dát. Pro mě byl vzorem skautský oddíl, kterým jsem prošla, když jsem byla malá holka. Děti se potřebovaly někde naučit, co je to pravé přátelství, čestnost, odpovědnost, co znamená starat se o mladší. To je na dobrém oddíle a na tom, když spolu různě staré děti vyrůstají, vůbec to nejdůležitější. Postupné přebírání odpovědnosti. To byly hodnoty, které chtěl člověk předávat.”

Dnes je ses. Illnerová členkou Klubu dospělých přístavu Pětka Praha.

Prof. RNDr. Helena Illnerová, DrSc. vystudovala biochemii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy a celou svou vědeckou kariéru pracovala na Fyziologickém ústavu Akademie věd, kde po listopadu 1989 vedla laboratoř zabývající se mimo jiné biologickými hodinami savců. Jako první na světě objevila vzájemnou závislost funkce biologických hodin v mozku savců na délce dne v průběhu ročních období. Se svým týmem zjistila, jaký vztah je mezi hladinou melatoninu a světlem: její výzkum ukázal okamžitý efekt vystavení světlu během noci na hladinu serotoninu, z něhož se melatonin tvoří. Byla místopředsedkyní a poté předsedkyní České akademie věd (2001–2005), kde iniciovala program na podporu mladých nadějných vědců. Za svůj přínos a vedení vědy získala řadu domácích i mezinárodních ocenění.

O životě ses. Illnerové se můžete více dočíst na stránkách Paměti národa.

Děkujeme za Tvou službu, sestro Helenko!

Lenka Šablová, asistentka starosty