Pamětníci krátkých nadechnutí druhé poloviny 20. století postupně odchází a dnes jsme to my, kteří o té době vyprávíme. Při výkladu skautské historie dáváme na odiv trojí potlačení totalitními režimy. Kvůli výchově k čestnosti, pravdomluvnosti, k demokracii, svobodě a přátelství. Ovšem už málokdy dodáváme, že v době, kdy nám tato stopka teprve hrozila, jsme naopak dělali vše proto, aby k ní nedošlo. I za cenu ztráty hodnot, na které se dnes odvoláváme. A často jsme stáhli své kraťasy dřív, než přišla opravdu „velká voda“.
👉 Právě o zákazech a opatrnosti, sebeobětování i kolaboraci ve skautském hnutí budu mluvit v neděli 1. prosince s historiky Martinem Gromanem a Michalem Stehlíkem v rámci pořadu Přepište dějiny. Buď u toho! Diskuse proběhne v Městské knihovně v Praze – právě tam, kde jsme v roce 1989 zahájili nejdelší etapu činnosti naší organizace. Když dorazíš s celou partou z oddílu, střediska nebo kmene, můžeš využít 40% slevu na skupinovou vstupenku pro 5 osob. Pro získání slevového kódu napiš na mail info@skautskyinstitut.cz, jakou skupinu plánuješ na akci vzít!
PŘEDJÍMANÁ PODDAJNOST
Historik Igor Lukeš nazývá tuto českou vlastnost anticipační poslušností, táhnoucí se českými dějinami jako červená nit, a to mnohem déle, než existuje samostatný stát. Však už Svojsík v době první světové války musel vážit, co zapřít a komu se poklonit, aby čerstvě narozenému Junáku nepřivodil rychlý konec (více Skautský svět 10/2016). Když v propagačním letáku z roku 1915 neuvádí Baden-Powella, ale jen Setona. Když se skauti účastní veřejného cvičení vojenské přípravky, i přec jen v roli zdravotníků. A další nemilé ústupky, které po převratu stojí Svojsíka málem náčelnické křeslo.
O téměř dvacet let později se trudného rozhodování již nedožije. Na podzim roku 1938 ještě můžeme obdivovat obrovské zapojení skautů do mobilizace a následnou pomoc uprchlíkům. Zároveň pod vnějšími tlaky připravujeme vznik jednotné skautské organizace Junák, která v lednu 1939 přijme většinou hlasů obezličku, že skautská výchova bude probíhat v „duchu křesťanském“, čímž vyloučí židovské skauty ze svých řad. Až několik měsíců po nás, již za nacistické okupace, tak učiní advokáti či lékaři (více Skautský svět 2/2019).
Ne všichni se s tím ovšem smíří, jak dokládá emotivní úvodník časopisu 13. oddílu, kde jeho vůdce Radko Kadlec konstatuje: „Velitelství Junáka píše, že budeme vychovávat mládež v duchu křesťanské mravnosti. Věřte hoši, že to je poslední vrchol, kam se vůbec lidská mravnost kdy dostala. Zásady ty však jsou přísné a jasné a neznají vytáček. Tak např. z této premisy vyplývá velmi jednoznačně náš poměr k židům mezi námi, v našich řadách. Kristova slova: „Miluj bližního svého jako sebe samého“, nelze vykládat s vytáčkami. Nelze k tomu připojovat reservu: „Není-li tím bližním snad žid…“ Konečně: nebyl snad sám Kristus Žid? Museli bychom pak asi i jej vyhostit ze svých srdcí…? Bez lásky k bližnímu není křesťanství.“
Samozřejmě, že v té době ještě nikdo nevěděl o „konečném řešení židovské otázky“, ale o křišťálové noci už ano. A jaký pocit to pak později musel být pro židovskou skautku Věru, po které její sestry chtějí, ať odevzdá i slibový odznak. Ne všichni byli takoví, ale povinnost, odpovědnost, kázeň velí k poslušnosti.
Z NAŠICH ŘAD
Rychlý a hladký průběh převzetí moci ve vedení Junáka, v únoru 1948, neměli na svědomí jen cizí, zlí představitelé totalitní moci, ale i komunisté s lilií v legitimaci.
Pokračování článku najdeš v prosincovém vydání časopisu Skautský svět.
Natáčení podcastu v rámci akce SI & Přepište dějiny: Skauting jako odraz doby? se odehraje v neděli 1. prosince v Městké knihovně v Praze. Zajisti si včas vstupenky!
Roman Šantora - Bobo
vedoucí Skautského archivu
archiv@skautskyinstitut.cz
