Měsíc dobročinné závěti

Téma poslední vůle nebo dokonce daru závětí patří mezi nejniternější a nejosobnější rozhodnutí a poměrně donedávna se o něm vlastně ani hovořit „neslušelo“. Ale proč? Bojíme se vlastní smrtelnosti? Nechce se nám odkrývat finanční zajištění nebo dokonce připustit možný prospěch na straně obdarovaného?

Je důležité najít správnou rovnováhu, nebát se a diskutovat, přemýšlet a ptát se. Téma odkazu se týká každého z nás, přitom málokdo z nás má přesnější představu, co takové darování odkazem ze závěti obnáší, kdy je možné jej provést a koho nesmíme opomenout.

Co je to dar odkazem

Sepsáním závěti, ve které myslíme na potřebné, po sobě zanecháme něco trvalého. Běžně přispíváme například ohroženým dětem, hendikepovaným lidem, a reagujeme na výzvy k podpoře nových skautských kluboven. Dárcovství, jistá štědrost, je důležitou a běžnou součástí našich dnů. A co náš životní příběh?

Hodiny dobrovolnické práce, odvedené schůzky, odchozené výpravy i absolvované tábory? I to jsou přece dary – dar času, vlastních sil a energie. Můžeme listovat zápisy kronik, fotografiemi z táborů, někdo se může těšit pohledem na budovanou klubovnu. Co ale pak? I skauti odchází do výslužby a předávají žezlo mladším. Přesto v nás zůstává touha zůstat ve spojení a dál středisku pomáhat – být součástí a být nablízku.

Darovat závětí neznamená poškodit vlastní rodinu

V České republice se dědictví řídí pevně danými pravidly. Můžeme si sice v závěti určit, jak by mělo být naloženo s naším majetkem, ale nesmíme opomenout dědice. Přesně definované dědické třídy sestupně posuzují nárok na dědictví pozůstalým, od dětí a manželů až případě k jejich potomkům. Hlavní a nepominutelným dědicem je tak ve většině případů vlastní dítě, a to jako nezletilé musí získat minimálně tři čtvrtiny zákonného dědického podílu, zletilé dítě pak alespoň čtvrtinu. Je jen a jen na našem uvážení, koho zahrneme do své poslední vůle. Rodina a přátelé budu vždy na prvním místě. Ale, co je pro většinu skautů jejich domovské středisko, než dalším domovem a rodinou?

Odkaz nemusí nutně zahrnovat pouze finanční prostředky. Mnoho soukromých sbírek či memorábilií má pro dané středisko nedocenitelnou hodnotu. Odkaz tak může pomoci uchovat paměť skautingu, ať konkrétního oddílu nebo střediska, může zachytit historický vývoj a být zdrojem inspirace a poznání dalším generacím. Odkázat je možné samozřejmě i autorská práva, i ta časem zhodnocují idee i možné čerpání prostředků ve prospěch skautského hnutí. Stejně tak je pro běžné fungování organizace velkým darem pozemek nebo budova, které najdou uplatnění pro skautskou činnost jako klubovny či tábořiště.

Se sepsáním i uložením poslední vůle pomůže notář

Každá závěť by měla být sepsána notářem a následně uložena v Centrálním registru. Notářská komora tak jednak garantuje, že bude závěť bezpečně uložena a v danou chvíli i provedena v dědickém řízení. Samotné sepsání závěti není složité, nicméně notář vám může pomoci formulovat myšlenky a dohlédne na souznění se zákony. Skautská nadace Jaroslava Foglara vám navíc nabízí v případě notářského sepsání závěti podporující skauting proplacení notářského poplatku.

Pro mnoho dárců je ponechání daru ve vůli konečným vyjádřením celoživotní podpory. Jednou z nejvděčnějších věcí na darování odkazem v závěti je, že to často znamená, že dárce může poskytnout mnohem významnější dar, než kdy mohl během svého života.

Více si můžete přečíst www.skautskyodkaz.cz.