Když jsem se na loňském světovém jamboree v Jižní Koreji dozvěděla o existenci mezinárodních skautských základen, myšlenka strávit léto na jedné z nich mě okamžitě nadchla. Mezinárodní skauting mi přirostl k srdci a čerstvě nabytá plnoletost mi otevřela dveře k novým zážitkům.

Původně jsem se chtěla přihlásit na základnu ve Švédsku, ale po neúspěšném kontaktování jsem se rozhodla pro Bécours ve francouzské Okcitánii. První e-mail jsem poslala už v prosinci, a po několika měsících plánování jsem v srpnu mohla vyrazit.

Cesta plná prvních zážitků

Letenky mi rodiče věnovali k narozeninám, a tak jsem se poprvé v životě ocitla sama na letišti. S přestupem v Amsterdamu jsem doletěla do Montpellier, kde jsem se musela vypořádat s nečekaným problémem – autobus mě nepřijal, a tak jsem zamířila na tramvaj. Po další tříhodinové jízdě autobusem jsem konečně dorazila do Pyrenejí.

Na zastávce mě překvapil příjemný Čech Vašek, který mě odvezl na základnu. Jak jsem zjistila, před patnácti lety se zde oženil s Isabel, nyní spolu mají čtyři děti a byli zrovna na dovolené. Byli mi velkou oporou při prvních krocích v cizím prostředí a vzali mě i na výlet do nedalekého města Millau.

Život na základně

V Bécours jsem byla jediná cizinka, což znamenalo, že francouzština byla na denním pořádku. Moje školní znalosti sice pomohly, ale dorozumívání nebylo vždy jednoduché. Angličtina se používala jen výjimečně, což mě přimělo zlepšit se v aktivním používání francouzštiny.

První týden jsem měla luxusní ubytování v „Hotelu“ – malém pokoji na základně, a postupně jsem se začala zapojovat do života vesničky. Pomáhala jsem, kde bylo třeba, i když práce v srpnu už tolik nebylo. Volný čas jsem trávila procházkami, čtením a učením se péct chléb a bagety v pojízdné peci, což byl úžasný zážitek.

Festival plný zážitků

Druhá polovina mého pobytu byla o dost živější. Přijeli skauti organizující každoroční festival Semeurs et Semeuses. První dny jsem pomáhala s přípravami – stavěli jsme stany, chystali zázemí a nakupovali zásoby. Festival fungoval na principu „autogéré“ (samostatné řízení), což znamenalo, že každý účastník se zapojil do programu a organizace.

Ve dne jsem se účastnila různých workshopů, večery patřily koncertům a vystoupením. Nejvíce času jsem ale trávila v kuchyni, kde jsem pomáhala připravovat úžasná jídla. Francouzská strava, s důrazem na vegetariánská jídla, byla nezapomenutelná – od salátů přes sýry až po luxusní dezerty.

Závěrečné dojmy

Na konci festivalu jsem pomohla s úklidem a dostala jsem příležitost poznat okolí. Jeden z místních skautských pamětníků mě vzal na projížďku po Okcitánii a představil mi historii i krásy regionu.

Přestože jsem se občas cítila osamělá, hlavně kvůli jazykové bariéře a rozdílnému věku ostatních, všichni byli neuvěřitelně milí a vstřícní. Naučila jsem se hodně o sobě, o mezinárodní spolupráci i francouzské kultuře.

Příště bych ale určitě jela v červenci, kdy je základna plná skautských táborů a aktivit, a nejspíš bych s sebou vzala parťáka. I tak ale bylo léto v Bécours nezapomenutelným dobrodružstvím, které mi zůstane v srdci. --- Janča

Chcete zažít něco podobného? Neváhejte si zjistit více o mezinárodních skautských základnách, třeba na Mapě možností - může to být vaše příští velké léto! Máš dotazy nebo potřebuješ poradit? Neváhej napsat na international@skaut.cz!