Když jsem plánovala svou měsíční cestu do Japonska, napadlo mě, že by bylo krásné setkat se tam s místními skauty. S podporou Zahraničního odboru se mi podařilo domluvit setkání s dívčím oddílem v Osace, kde jsem nakonec zažila nezapomenutelný den.

Už na nádraží nás vřele přivítaly vedoucí Kayo a její dcera Mei, které nás odvezly do jejich skautské klubovny v tiché rezidenční čtvrti Osaky. Jakmile jsme vešli, sundali jsme boty a obuli přezůvky – připomnělo mi to domov. Dojalo mě, když jsem slyšela české „Dobrý den, vítáme vás v Osace,“ což bylo nejen milé gesto, ale také doklad opravdové pohostinnosti, která mě během celého dne obklopovala.

V klubovně jsem se posadila do kruhu s japonskými skautkami, které mi nadšeně ukazovaly různé dovednosti. Skládali jsme tradiční papírové jeřáby a zkoušeli jsme rychlostní uzlování. Skautky mi také představily své kroje, šátky a systém věkových kategorií, který mají v mnohém podobný jako my. Bylo fascinující vidět, jak se některé tradice liší, ale přitom sdílejí stejnou skautskou myšlenku.

Japonský skauting se od toho našeho zase tolik neliší. Skauti se scházejí každé dva týdny, většinou o víkendech, a kromě tradičních skautských dovedností a rukodělných aktivit se věnují i pohybovým hrám a venkovním činnostem. Podobně jako u nás slaví Vánoce, Nový rok a další svátky a jezdí na tábory, které jsou v Japonsku kratší – trvají tři dny a čtyři noci.

Největším překvapením pro mě byl oddílový pokřik. V Osace jej dívky provádějí formou písně, kterou doprovázejí znakovou řečí. Moje první pokusy byly trochu nejisté, ale s trochou úsilí jsem se dokázala připojit a užívat si ten krásný a dojemný zážitek, který mě opravdu oslovil.

Po skončení programu jsme si se staršími skautkami a vedoucími sedli a povídali si. Připravily si otázky v angličtině o českém skautingu i o mně, což bylo obdivuhodné, protože angličtina je mimo turistické oblasti v Japonsku poměrně vzácná. I přes drobné jazykové bariéry jsme se skvěle bavily, sdílely jsme různé pohledy na skauting a navzájem se zasmály. Tenhle okamžik jen potvrdil, že skauting je skutečně univerzálním jazykem přátelství.

Den jsem zakončila setkáním s Kayo, Mei a jejich kamarádkou Kanon, se kterými jsem měla možnost prožít chvíle klidu a podělit se o své dojmy. Byl to jeden z nejlepších dnů mého pobytu v Japonsku. Dalším krásným zážitkem byla i návštěva Kyota, kde mě provázela dlouholetá přítelkyně Kayo, Keiko. Vede skauty poblíž chrámu Shimogamo, kde skauti úzce spolupracují s místní komunitou a mají šátky zdobené znaky tohoto chrámu. Tento den mě opět naplnil vděčností za všechna milá setkání.

Na závěr bych chtěla poděkovat všem, kdo mi umožnili tento jedinečný zážitek – českému i japonskému mezinárodnímu skautingu, dívčímu oddílu z Osaky, Kayo, Mei, Kanon a Keiko. Tento den ve mně zanechal hluboký dojem, který si uchovám na celý život. Skauting je opravdu mezinárodním jazykem přátelství a porozumění. ありがとう!

Patricie Houdková - Okurka