Milé skautky, drazí skauti, sestry a bratři,

ve velikonočním čase a s myslí otevřenou létu, dobrodružství i odvaze, Vám chceme poslat následující pozdrav ke svatému Jiří. Myslíme na benjamínky, vlčata i světlušky, skauty i skautky, rovery i rangers a samozřejmě i oldskauty; před zraky nám již plápolají táborové ohně a jejich tajemství, pospolitost a další kroky k rytířstvím naplněnému životu. Rytířstvím? Copak jsme někde ve středověku? Máme nosit brnění? Ne, ani náhodou, i když i takovým nápadům budiž v legraci otevřena mysl vedoucích. Svatý Jiří byl po léta symbolem rytířství: po něm jsou po něm pojmenovány celé státy – Gruzie, červeným svatojiřským křížem v bílém poli se pyšní kdekterá země, například Anglie. Tedy na tom rytířství něco je…

A copak to je? Čestnost – jednám správně za každých okolností, nenastavuji kamarádce nohu. Pravdivost – nemám potřebu lhát ani sobě, ani druhým. Odvahu – překážky vypadají jinak, když se překonají. Spolehlivost – moje slovo platí, i kdybych se při tom měl zapotit. Zdvořilost – vždyť i kdyby mě úsměv něco stál, rozhodně se tím nezruinuje bankovní konto, na něž chodí rodičům výplaty. Upřímnost – pravda na jazyku, v srdci láska. Nápomocnost – kde mohu přiložit ruku k dílu, tam ji přiložím. Přednost ve vší pomoci mají slabší, starší.

Jasně, kolikrát jste toho slyšeli, četli. Jenže svatý Jiří, to není jen postava z mýtů, pohádek o drakovi. To může být kompas, s jehož střelkou ani magnet nehne. Naopak vy se stanete magnetem zájmu – kdo by nechtěl kamarádku nebo kamaráda, kterého bude mít nejen do krásného počasí.

A ještě jednu věc bychom vám rádi vzkázali, láska je dar. Zacházejme s ní opravdově.

S bratrským pozdravem

Tomáš „Soptík“ Holub, biskup plzeňský, za Římskokatolickou církev

Daniel „Medvěd“ Jokl, za Církev bratrskou

Richard F. Vlasák, za Českobratrskou církev evangelickou

Petr Václav „Čmelák“ Vopálka, za Církev československou husitskou

Tomáš Špác, za církev adventistů sedmého dne

Petr Jan „Gobers“ Vinš, za Starokatolickou církev