První příběh: Špatně ukotvená tee-pee
“Silná noční bouřka nám v táboře skautek úplně zbourala jedno tee-pee a druhé výrazně vychýlila, takže jsme ho pak preventivně sami složili. Tee-pee jsme neměli dostatečně ukotvená: šňůru od trojnohy jsme neměli přivázanou ke kolíku zatlučenému do země. Plachta nebyla ukotvená u každého očka samostatnou smyčkou a kolíkem, ale jedním dlouhým provazem, který jsme vždy mezi dvěma očky jen zahákli za zatlučený kolík. Dokud je provaz napnutý, funguje to dobře. Jakmile však silný vítr provaz vyhákl z jednoho z kolíků, povolil se a vítr si pak s plachtou mohl dělat, co chtěl.
Většina skautek byla tou dobou na přespávací výpravě mimo tábořiště, takže se nikomu nic nestalo. Po návratu do tábora se ale některá děvčata bála v tee-pee přespávat a na několik zbývajících nocí se raději přestěhovala do rezervních podsad.
Ponaučení: Příště tee-pee lépe ukotvíme (trojnohu i plachtu). Kromě toho ale skautky dostanou instrukce, jak se v případě silného větru zachovat: vyběhnout z tee-pee, přidržovat plachtu při zemi a kontrolovat kolíky.”
Jaroslav Petřík - Australan, středisko Modrý květ Mnichovice
Druhý příběh: Přepálily jsme vázací provaz
"Měly jsme hlídku. Když jsme skončily, šly jsme do tee-pee s tím že je nám zima, a zapálily si oheň. R&R nám řekli, že ze dřeva z listnatých stromů se tolik nečoudí a hoří lépe, než smrkové dřevo a celkově jehličnany.Tak jsme to tam naházely i s trochou listí, ale jeden list se teplem vznesl (už na něm byly jiskry) a zapálil prádelní šňůru, kterou byly svázané tyče. Řekly jsme to vedoucímu, ten nám to pomohl uhasit (naštěstí to byl jen větší plamínek), potom jsme šli v klidu spát a ráno se stěhovaly do jiného stanu, protože se tyče pomalu posouvaly a stan byl na pokraji svých sil. Udělaly jsme dobře, protože v odpoledňáku se skácel k zemi. Tehdá jsme byly ještě skautky.
Ponaučení: Vedoucí střediska nás poučil, co máme případně dělat, aby se nám to nestalo znovu. Dnes víme, že musíme být při topení v tee-pee opatrnější.”
Komentář
Tee-pee stavěli Indiáni na prérii, kde vanou mnohem silnější větry, než jaké známe u nás, je tedy větru dostatečně odolné. Potíž je ale v jeho obsluze a případně údržbě - zatímco Indiáni byli v tee-pee přítomní vždy, tedy se o něj dostatečně starali, u nás se někdy během špatného počasí táborníci utíkají schovat například do jídelny, místo aby tee-pee zabezpečili. Padající tee-pee může mít i fatální následky, například na slovenském táboře “Do prérií a do lesov” padající tee-pee usmrtilo šestiletého chlapce.
Jak tedy tee-pee nejlépe ukotvit? Popisovaná šňůra okolo celého obvodu, nazývaná břeclavský způsob, je nevyhovující. Pokud se vyvlékne provaz jen z jediného kolíku, celý systém se uvolní a postrádá smysl. Úvazy plachty ke kolíkům musí být opravdu pevné, nejen že každý kolik zatloukáme šikmo proti směru tahu, ale také před jeho zatlučením úvaz okolo kolíku několikrát zatočíme. To spolu se zpětným háčkem na kolíku zajistí, že úvazek nevyklouzne. Kotvící lano je naprosto nezbytné a u tee-pee velikosti přes 6 m dáváme takováto lana 2 i více. Nejlepším způsobem je vést jedno lano kolmo dolů vedle ohniště, což ale není příliš praktické. Pokud lano vedeme šikmo podél tyče, vybereme si jednu ze tří základních tyčí trojnohy a lano u ní zakotvíme opravdu silně třeba několika kolíky vzájemně provázanými s patou tyče. Dalším faktorem ovlivňujícím stabilitu tee-pee je jeho orientace. Tee-pee musí stát zády k převládajícímu směru větru. Je pěkný pohled na tábor, kde jsou tee-pee seřazena všechna stejným směrem, ovšem pokud z otevřené krajiny do některých z nich může foukat vítr dveřmi, můžeme očekávat, že se tee-pee změní za silného větru v rogalo. Pomůže i lining, tee-pee s liningem má násobně vyšší stabilitu, než bez něj. Pokud při instalaci interiéru zatížíme spodní límec liningu na zemi, zajistíme si tím, že tee-pee nepodfoukne větrem.
Ukotvení je třeba průběžně kontrolovat a opravovat, silný vítr nebo intenzivní déšť může kolíky nebo šňůry uvolnit. Stejně jako učíme chlapce a děvčata, jak dopnout plachtu na podsadě a zavázat ji před deštěm, potřebují se naučit i pravidelnou údržbu tee-pee (a potažmo všech vázaných staveb). Pevná vazba první den tábora neznamená pevnou vazbu o týden později. Stejně tak je dobré připravovat se i na reakci při silném větru. Nácvik přidržení plachty a nouzové opravy ukotvení dá jeho obyvatelům vědomí alespoň částečné kontroly. Strach do velké míry vyrůstá z pocitu bezmoci.
V případě zásadního ohrožení stability stavby (jako v popisovaném příběhu s přepáleným provazem) nestačí stavbu vystěhovat, je lepší ji preventivně zbourat, jinak stále hrozí riziko poškození zdraví nebo majetku.
Listnaté dřevo je k topení v tee-pee skutečně vhodnější, než dřevo jehličnatých stromů. Méně praská a nevystřeluje tolik jisker (jiskry jsou velkým ohrožením pro věci v tee-pee, tkaniny z umělých materiálů, jako jsou bundy, spacáky či nafukovací karimatky). Nejlepší je topit proschlými bukovými větvemi. Popsaný příběh však ilustruje, že kromě vhodného druhu dřeva je třeba je očistit od zaschlých listů, které jsou lehké a v teplém vzduchu snadno vystoupají vysoko (nejen u ohňů v tee-pee). Ohýnek v tee-pee má být malý, aby případné jiskry nedosáhly až k úvazku v komínovém otvoru.
Stavba tee-pee je poměrně náročná táborová disciplína, doporučujeme se dobře připravit s pomocí literatury (například kniha Táboříme v týpí), nebo s pomocí zkušenějších oddílů. A to i v případě, že tee-pee nestavíte poprvé.
Další příklady skautských průšvihů najdeš na skautském zpravodajství po vyhledání hesla Skautské průšvihy.
Zpracoval Jaroslav Petřík - Australan s využitím příběhů sdílených na prusvihy.skaut.cz a s komentáři od Martina Synáka, Jakub Jasaně - Rogala, Martina Adámka - Rumpála a Martina Večeři. Případné reakce posílej na prusvihy@skaut.cz.
