První případ: Lesní požár se šíří pod zemí

"Tradice je tradice, a tak stejně jako už mnoho let předtím vyrazili rádci se svými družinami do lesa na družinová místa, aby u ohně zhodnotili tábor. Poučení o tom, že plamen má být malý, spíš symbolický, a že s sebou mají mít desítky litrů vody na prolití, nezabralo. Kluci si s výškou plamenů hlavu moc nelámali a na konci oheň jen počůrali. Co ale neviděli bylo, že v hrabance požár pod zemí kořeny pokračuje. To jsme zjistili až druhý den, když jsme cestou k vodě viděli hasiče. Vedoucí oddílu se rovnou za posádkami zastavil a hasičskému vyšetřovateli vše přiznal, díky čemuž jsme dostali pokutu "jen 1000 Kč."

Ke všemu jsme se přiznali a spolupracovali. To hasiče příjemně překvapilo a byli na nás mírní. S místními lesáky (Lesy ČR) se od té doby poměrně přátelíme a máme za sebou několik výsadeb stromů, i každoroční návštěvu místa, které se v táborovém slangu uchytilo jako Spáleniště, nebo Mordor.

Jaké si z toho vzít poučení? I tradici je potřeba přizpůsobit okolnostem, ať je to psychika dětí nebo sucho, a taky to, že v jehličí oheň může hořet pod zemí i den a déle."

Druhý případ: Pozor na smolné pochodně 

"Na táboře jsme se rozhodli zopakovat v rámci etapové hry již dříve úspěšně realizovanou aktivitu: Družiny si během dne vyrobí ze smůly a jehličí kvalitní louč, aby s ní pak v noci mohly jít delší cestu, setkat se s nějakou postavou a vyřídit jí důležitý vzkaz. To jsme zažili sami jako členové či rádci. Oproti minulé realizaci jsme však udělali několik drobných chyb. 

• Kvalita loučí: Dobře udělaná louč hoří pěkně a dlouho, neodpadávají z ní hořící kusy, nekape smůla. Výroba je však časově náročná a je třeba na kvalitu dohlédnout. Čas vymezený k výrobě loučí jsme zkrátili z celého dne na odpoledne a neposkytli jsme družinám dostatečnou podporu. Výsledkem byly nepříliš kvalitní louče.
• Trasa nočního pochodu: Naši předchůdci vybrali trasu sice napůl lesem, ale po udusané široké cestě s nízkým rizikem požáru. My z dramaturgických důvodů zavedli v závěru družiny na úzkou pěšinu se skalnatým podložím.

Že je něco špatně jsme si uvědomili celkem brzy - už po cestě z tábora z některých loučí odpadávaly hořící kusy, které jsme průběžně botou udusávali. Nezdálo se nám to v tu chvíli jako velký problém. V závěrečné části cesty však začaly hořící kusy zapadávat do skalnatého podloží a doutnat bez možnosti plamínek udusat. Většina jich zhasla samovolně, některé však doutnaly déle. Hru jsme co nejrychleji ukončili a vrátili se do tábora. Dva vedoucí se pak s kýbly a konvemi vrátili místo pořádně prolít vodou. Kolem půlnoci se zdálo být vše zažehnáno. Ráno před budíčkem šel vedoucí tábora pro jistotu místo ještě jednou zkontrolovat a objevil místo, které stále ještě doutnalo! V jiném místě, než jsme hasili v noci. Vrátil se tedy ještě několikrát pro vodu a místo dohasil. Vše tedy dobře dopadlo, ale k velkoprůšvihu bylo hodně blízko.

Jaká ponaučení si odnášíme? Otevřený oheň a les opravdu nejdou dohromady. I relativně drobná změna parametrů aktivity může udělat z bezpečné nebezpečnou. Spěch se nevyplácí, obzvláště u rizikových aktivit. Bezmyšlenkovité přebírání aktivit, které jsme zažili, může vést k tomu, že se aktivita nevyvede tak, jak jsme mysleli. Vyplatí se nad riziky přemýšlet předem. Oheň by měl vždy spustit proces hodnocení rizik. Myslím, že jsme si to vyříkali jen v úzkém kruhu vedení oddílu (vůdce + zástupce), dnes bych to určitě "vytěžil" lépe - celý oddíl včetně členů se z toho mohl poučit. Ale možná to nějak někteří nasáli." 

Komentář 

Uvedené případy dobře ilustrují, jak snaha o zachování tradic s hezkou atmosférou dokáže ovlivnit zdravý úsudek. Na plánovanou aktivitu se vyplatí pohlížet nikoliv optikou “Jak se to dělalo vždycky?”, ale spíš “Co je v současné situaci rozumné?” V posledních letech, kdy se naše krajina potýká s velkým suchem, je vhodné se nejen vyvarovat vnášení ohně do lesa, ale zesílit i preventivní opatření. Ohně zakládat mimo les a v blízkosti zdroje vody, případně si dostatek vody přinést. Prostor kolem ohniště preventivně prolít desítkami litrů a po skončení aktivity oheň důkladně uhasit, nejlépe ohniště po nějaké době ještě zajít zkontrolovat. To může mít za úkol například noční hlídka. Zapálit v létě suchý les je až překvapivě jednoduché, oba oddíly mohou hovořit o velkém štěstí, že nedošlo k větším škodám. 

Je také vidět, jak moc záleží na reakci v okamžiku zvýšeného rizika. Zatímco první oddíl si s nebezpečím hlavu příliš nelámal, aktivitu nezkontroloval a nepokusil se místo ohňů dohasit, druhý oddíl vyvinul velké úsilí a příkladnou poctivost ve snaze zamezit vzniku požáru. Tento přístup se jim (a hlavně lesu) vyplatil. U prvního oddílu je však na místě ocenit reakci po vzniku požáru – skutečnost, že se vedoucí k situaci postavili čelem, přiznali vlastní zavinění a nabídli spolupráci při odstraňování následků, je vzorovým příkladem převzetí odpovědnosti. V případě podezření na vznik požáru není od věci hasiče sami zavolat, případný preventivní výjezd je mnohem jednodušší, než hašení rozsáhlého požáru. 

Pravidlo, proč se dle lesního zákona se oheň může rozdělávat nejblíže 50 metrů od hranice lesa, má právě tento důvod: oheň se v lese dokáže nepozorovaně šířit hrabankou a propuknout i za několik dnů o několik kilometrů dál. Proto se vyplatí toto pravidlo dodržovat. Pokud to z nějakého důvodu není možné, může pomoci odstranění vrchní vrstvy půdy a pokrytí celého dna i hran ohniště plochými kameny. K tomu preventivní prolití ohniště a jeho okolí vodou a následné důkladné uhašení všech žhavých uhlíků (k tomu je třeba mít dobře dostupný zdroj vody). Zejména v suchých a větrných obdobích (kterých je v letních měsících stále víc) však oheň do lesa zkrátka nepatří, a to nejen proto, že se jedná o porušení zákona. 

Další příklady skautských průšvihů najdete po vyhledání hesla Skautské průšvihy na Zpravodajství a v podkladech k Fóru sdílené chyby.

S využitím příběhů sdílených na prusvihy.skaut.cz zpracoval Jaroslav Petřík - Australan s podporou garantů OČK Táboření a bezpečnost Jakuba Jasaně - Rogala a Martina Večeři. Mnohokrát děkujeme vedoucím, kteří na prusvihy.skaut.cz tyto příběhy sdíleli. Případné reakce můžete posílat na prusvihy@skaut.cz.