Popis události
Osmileté vlče leželo na zádech na žíněnce vysoké cca 40-50 cm. Hráli jsme si, já byl pod žíněnkou, klučina se natahoval po mé ruce, až se prohnul a začal sjíždět hlavou dolů přes okraj. Zachytil jsem jeho ruku a zvedl ji, aby nespadl na hlavu, tudíž spadl na záda. Po pádu ležel zcela bez hnutí, nemohl pohybovat ani prsty. Měl jsem obrovský strach, že úplně ochrnul. Mně to přišlo jako nehoda, bylo to rychlé a nečekané. Byli jsme na závodě vlčat, u startu, kolem stovky lidí. Poslal jsem druhé vlče pro pomoc a zdravotníka, ten došel až po několika minutách. Mezitím už mi pomáhalo několik dalších dospělých. Klučina se nemohl hýbat asi hodinu, a to ani po příletu helikoptéry. Po příletu do nemocnice byl v pořádku, druhý den šel bez následků domů. Jenže to jsem v tu chvíli nevěděl.
Pro mě to bylo psychicky extrémně náročné. Výslech policie, volání rodičům. Naštěstí mi pomohli jiní vedoucí a vysvětlili mi, co a jak říkat (jen fakta, ne dohady a dojmy). Organizátoři mi nabízeli, že převezmou starost o moji šestku, což jsem odmítl a byla to chyba. Celý den jsem byl ve stresu z obav, že jsem zničil život klukovi i jeho rodině, že mě zavřou, a při tom jsem hlídal zbytek šestky na závodech. Chyběla mi psychická podpora, přišlo mi, že jsem měl jen štěstí, že mi ostatní pomáhali, cítil jsem se na to sám. Od té nehody mám mnohonásobně vyšší strach při různých činnostech, i když je to už několik let. Spoustu věcí již s dětmi nedělám.
Jaká ponaučení si z události odnášíte?
Všiml jsem si, že při dalších závodech všechny žíněnky a trampolíny měly přidělený stálý dohled od organizátorů.
Komentář
Popsaný průšvih způsobil následky nejméně ve dvou rovinách. V první řadě došlo k bezprostřednímu ohrožení zdraví vlčete při pádu. Z popisu nelze usoudit, zda k pádu došlo v důsledku pochybení vedoucího, spíše se zdá, že šlo o nešťastnou nehodu. Na rozdíl od skákání na trampolíně není pohyb na žíněnce tak rizikový, ovšem nešťastným nehodám nelze zcela zabránit. Je na místě ocenit podporu dalších vedoucích na místě. Popsaný případ podtrhuje důležitost plošné přípravy v poskytování první pomoci, a to nejen zdravotnické, ale i psychické.
Neméně důležitá je však i druhá rovina průšvihu: vedoucího, který nad vlčetem v danou chvíli vykonával dohled, se nehoda velmi dotkla, komunikace s policií a rodiči byla náročná, a strach z některých činností u něj přetrvává dodnes. Psychické zranění si zaslouží ošetření, podobně jako zranění fyzické. Je skvělé, že vedoucímu přímo na místě poskytli jiní dobrovolníci podporu (a je škoda, že nepřijal nabídku předání dohledu nad šestkou někomu jinému). To však nestačí – dopad na psychiku byl velký, nehoda si žádala dalšího ošetření. Ať už v okruhu jeho blízkých, v širší skautské komunitě, nebo s profesionální pomocí. Tu lze nalézt např. přes stránky nepanikar.eu (včetně online terapie) nebo skrze Skautskou krizovou linku. Psychické zranění někdy lze ošetřit i zpětně, proto může být pro vedoucího prospěšné vyhledat profesionální pomoc i dnes.
Komentář lékaře
Co způsobilo, že se vlče nemohlo pohnout? Pád z půl metru na záda, ještě zpomalený rukou vedoucího, je poměrně nezávažný pád, i když i po něm může vzniknout závažné poranění. Zde se mohlo jednat o otřes (komoci) míchy, kdy dochází k ústupu potíží do 24 hodin a pacient nemá žádné následky. Ochrnutí mohlo mít i psychickou příčinu – úlek, stres, strach.
Jak vhodně ošetřit podobný úraz?
S postiženým po úrazu nehýbeme a voláme rychlou zdravotnickou pomoc. Při nutnosti zraněného obrátit, posunout nebo transportovat, musíme dbát na to, aby se co nejméně pohybovaly obratle vůči sobě. Transportujeme ho s podloženými zády ve více lidech.
Děkujeme vedoucímu, který tuto nehodu sdílel. Popis případu jsme mírně stylisticky upravili a doplnili komentáři. Sdílejte taky svá ponaučení na prusvihy.skaut.cz a pomozte tak ostatním předcházet nehodám, nebo se lépe připravit na jejich řešení.
Zpracoval Jaroslav Petřík – Australan s podporou Milana Hanuše – Jelena, Jakuba Jasaně - Rogala a Kristýny Koutenské – Vilíka. Kontakt: prusvihy@skaut.cz.
