Již při plánování akce si musíme položit následující otázky: „Máme dostatečně zkušené vedoucí? Umějí účastníci plavat? Zvládnou loď sami řídit, nebo se to musí napřed naučit? Vydrží většinu dne pádlovat, nebo je potřeba zařadit i odlišný program? Dokáží správně zareagovat, když se loď převrátí? Zvládnou to sami, nebo budou potřebovat pomoct? Kde budeme spát?“

Na výpravu na vodu může jet jakýkoliv oddíl bez ohledu na věk či schopnosti a zkušenosti účastníků. Podle těchto parametrů však zvolíme vhodnou řeku, respektive její úsek, počet zkušených vedoucích či instruktorů, lodě, vesty a vybavení a popř. také doprovodný program. Pokud o akci na vodě se svým oddílem uvažujete, tak v následujícím textu si konkrétně přiblížíme, jak na to.

Co musíme dodržet?

Jako osnova při přípravě výpravy na vodu nám dobře poslouží Směrnice pro akce na vodě, která se týká jak suchozemských, tak vodáckých oddílů. Tento předpis byl aktualizován v květnu a závazně účinným se stane od 1. září 2023, přesto všem doporučujeme se jeho pravidly řídit již nyní. Co je jejich obsahem a proč je nejen povinné, ale hlavně potřebné je dodržovat? Akcí na vodě se rozumí aktivita realizovaná na vodě s neplnoletými účastníky s použitím tzv. malých plavidel (do délky 20 m, která nejsou určena pro více než 12 osob – sem patří lodě, na kterých se u nás běžně jezdí – kánoe, pramice, kajaky, rafty apod.), pořádaná organizační jednotkou Junáka – českého skauta. Pro běžné oddílové výpravy a tábory s plavbou na lodích je tedy Směrnice závazná, ale i pokud pojedeme na vodu např. s kmenem dospělých, je vhodné si ji projít a řídit se podle ní. 

💡Směrnice k akcím na vodě

• Seznamte se s podrobnými pravidly.

Vedoucí akce

Podle obtížnosti řeky Směrnice ukládá, jakou kvalifikaci má mít vedoucí akce. Přestože to není vždy povinné,  je vhodné, aby vedoucí akce měl nějakou vodáckou kvalifikaci. Ze skautských zkoušek se jedná o Zkoušku vodáckého minima (typicky kurzy Kapka) nebo Kapitánskou zkoušku, z civilních kvalifikací je to nejčastěji Kurz vodní turistiky, Instruktor, cvičitel nebo průvodce vodní turistiky aj. Pokud vedoucí akce vodáckou kvalifikaci nemá, může se akce konat jen na klidné či slabě proudící vodě (značeno ZW) a výprava se musí důsledně vyhýbat potenciálně nebezpečným místům (např. nebezpečné jezy, úzké a silně meandrující toky, místa s koncentrovanou lodní dopravou apod.). Pro úseky divoké vody (značeno WW I a vyšší - např. obtížnější úseky řek, méně přehledné úseky, některé peřeje či značně proudící řeka) musí mít kromě vůdcovské zkoušky povinně i některou z vodáckých kvalifikací, nebo na akci musí být přítomen poradce, který tuto kvalifikaci má. 

Obecně platí, že vedoucí akce by měl mít sám zkušenosti s vodou větší obtížnosti, než na jakou bere svoje svěřence. Pokud je nemá, i tak může na vodu s oddílem jet, je ale potřeba se poohlédnout po někom, kdo pojede s vámi na výpravu jako vodácký poradce s potřebnou kvalifikací a pomůže i s přípravou a zajištěním potřebných věcí. Pokyny vedoucího akce, resp. vodáckého instruktora, účastníci vždy dodržují. 

Vždy je potřeba určit první a poslední loď. První loď nesmí nikdo předjet a měl by v ní být zkušený vodák, který dokáže „číst“ vodu, rozpoznat obtížná či nebezpečná místa a včas nad nimi vybrat místo pro přistání. Poslední loď čeká na opozdilce, pomáhá při potížích a při lovení a vylití převrácené lodě a dohlíží na to, že nikdo nezůstane za ní. Na začátku plavby je potřeba seznámit účastníky s tím, co se bude dít. Vysvětlit jak nastoupit, vystoupit, odrazit od břehu, přistát, jak se chovat po převržení. Vhodným tréninkem na začátek plavby je se na klidné vodě se všemi v plavkách „cvaknout“, aby si všichni vyzkoušeli, jaké to je a co dělat. Po celou dobu plavby je nutné si všímat „pohody“ účastníků a případně reagovat  např. zařazením pauzy na odpočinek, nebo naopak tréninku vodáckých dovedností na vhodném místě. Pokud se někdo bojí projet obtížné místo, nikdy jej do toho nenutíme.

💡Potřebná kvalifikace dle Směrnice

• Na klidné vodě a při přiměřené schopnosti záchrany tonoucího ze břehu není stanovena povinná kvalifikace. 
• Na vodách obtížnosti ZW bez případné možnosti záchrany tonoucího ze břehu je povinná minimálně vůdcovská zkouška. 
• Na vodách obtížnosti WW I a vyšší je povinnou kvalifikací vůdcovská zkouška a zároveň skautská či civilní vodácká kvalifikace, alternativně přítomnost poradce s vodáckou kvalifikací.
• Pro vedení vodáckých putovních táborů je doporučována kapitánská zkouška.

Počet zkušených vodáků na akci

Podle Směrnice má být na akci dostatek účastníků schopných zorganizovat záchranu a podat první pomoc. Jejich počet není nijak blíže definován, je potřeba zohlednit náročnost terénu, aktuální vodní stav, počasí, schopnosti a zkušenost účastníků. Minimálně ale musejí být takto zkušení účastníci na první a poslední lodi, tedy dva. Na každé lodi musí být někdo, kdo ji dokáže řídit, tedy buď to již umí, nebo je schopný se to na začátku výpravy naučit tak, aby plánovaný úsek zvládl.

Podle čeho plánujeme, kam jet?

Obtížnost řeky 

Obtížnost vodního toku je dána jeho spádem a překážkami a najdeme ji v kilometráži. To je zjednodušený popis významných míst na toku – popisuje jezy, mosty, ústí přítoků, sídla, tábořiště, ... Najdeme ji např. na webu www.raft.cz (z menu vybrat průvodce – stát – řeku). Kromě orientačních bodů jsou v ní vyznačena nebezpečná místa a jejich popisy a doporučení, jak je překonat a na co si dát pozor. Klidná a mírně tekoucí voda se označuje jako ZW, divoká voda jako WW. Ta se dále dělí na I (lehké peřeje) až VI (hranice sjízdnosti). Musíme však počítat s tím, že obtížnost udávaná v kilometráži se vztahuje k určitému obvyklému nebo vhodnému stavu vody. Jezy a propusti do obtížnosti zahrnuty nejsou, neboť se jedná o kratičké úseky, které je možné přenést. Pokud je v řece vyšší průtok než obvykle (např. při jarním tání nebo po deštích), může se obtížnost zvýšit a z klidné řeky ZW se může stát divoká voda i výrazně vyšší kategorie, která již vyžaduje větší zkušenosti všech účastníků. Vždy také počítáme s tím, že náročnost akce roste s chladnějším počasím a studenější vodou. 

💡Běžné úseky a obtížnosti

• Typické části vodních ploch na rybnících, vodních nádržích a stejně tak běžné úseky rekreačně splouvaných řek jsou zpravidla vody obtížnosti ZW, na nichž je tedy obvykle dostačující vůdcovská zkouška. 
• Pozor však na místa, která by už byla WW I a vyšší, kde je již vždy třeba vodácká kvalifikace. 
• Vedoucí navíc musí vždy vyhodnotit aktuální situaci a dodržovat příslušné kvalifikační i další požadavky.

Při výběru řeky a jejího úseku můžeme použít pomůcku: při dané obtížnosti by účastníci měli být schopni v řece plavat v tom vybavení, které mají, a zkušení vedoucí by měli zvládnout jejich záchranu. Se začátečníky nebo neplavci vždy volíme obtížnost ZW. Za den v našich běžných podmínkách zvládneme splout max. 20 km (4 km/​hod), pokud se neplánujeme nikde zdržet. S mladšími účastníky je vhodnější počítat spíše s 10 km úsekem.

Užitečné odkazy:

• raft.cz – popisy řek, kilometráže, stavy vody, půjčovny
• hydro.chmi.cz/​hpps/ – aktuální stavy vody, někde i s předpovědí na 2 dny
• www.pla.cz/​portal/​sap/​PC – aktuální stavy vody
• vodackanavigace.cz – popisy a kilometráže vybraných řek, mobilní aplikace

Jezy

Většina řek u nás je regulovaná a pravděpodobně se nevyhneme tomu, že na našem úseku bude nějaký jez. Jejich účely i konstrukce bývají různé, některé jezy jsou opatřené propustí neboli šlajsnou. Sjízdnost jezu je udávaná v kilometráži, vždy ale záleží na aktuálním stavu vody. Proto je vždy nutné jez předem prohlédnout ze břehu a vyhodnotit způsob jeho překonání. Prohlížíme i jezy, které známe, protože nikdy nevíme, zda tam zrovna teď nebude třeba padlý strom. Velmi nebezpečné jsou jezy s vývařištěm, jehož délka bývá závislá na množství vody (viz foto), zároveň není příliš závislá na výšce jezu, ale na jeho konstrukci. Dlouhé vývařiště může být klidně i za nízkým jezem. Pokud jez vyhodnotíme jako sjízdný, vždy jako první jede někdo zkušený a pod jezem čeká někdo další zkušený, připravený na pomoc při převržení lodě. Další možností je přetáhnout lodě na šňůře tak, že my jdeme po břehu a loď pluje po vodě. Pokud jez vyhodnotíme jako nesjízdný, lodě přeneseme po břehu. Tuto možnost volíme vždy, když máme pochyby o tom, zda je bezpečné jez sjet nebo loď přetáhnout na šňůře. Při plánování je potřeba počítat s tím, že se s oddílem na každém jezu zhruba hodinu zdržíme, a to bez ohledu na způsob jeho překonání.

Na čem plout?

V dnešní době není problém si lodě půjčit buď ze spřáteleného oddílu, nebo z vodácké půjčovny. Pokud si půjčíme lodě z oddílu, musíme vyřešit jejich dopravu, tedy potřebujeme vlek, ochotného řidiče a auto s tažným zařízením na vozík. Vodácké půjčovny běžně zajistí lodě na místě, odkud chceme plout, a převezmou si je v místě, kde skončíme. 

Jaký typ lodí zvolíme? Kánoe – zpravidla dvoumístná, klečí se v ní (lze v ní i sedět) a pádluje se jednolistým pádlem, každý na své straně, v půjčovnách seženeme plastové nebo nafukovací. Děti jsou schopny se naučit kormidlovat na klidné vodě přibližně v 10 letech, pokud máme v oddíle mladší děti, je potřeba mít dostatek starších kormidelníků. Pramice – loď pro 4–6 členů posádky a kormidelníka, vhodná pro mladší (benjamínci, vlčata, světlušky) a začátečníky, zapůjčit ji můžeme ve spřáteleném oddíle, v půjčovnách nejsou. Je potřeba, aby kormidelník každé pramice byl zkušený. Kajak – zpravidla jednomístný, sedí se v něm s nohama nataženýma dopředu a pádluje dvoulistým pádlem, vhodný pro alespoň mírně pokročilé. V půjčovnách seženeme plastové nebo nafukovací. Raft – nafukovací člun pro 4–6 i více osob vhodný na divokou vodu. Je potřeba, aby kormidelník každého raftu byl silný a zkušený.

Pro začátečníky vždy doporučujeme volit pevné lodě. Nafukovací lodě jsou vhodné na divokou vodu, pro děti jsou i na klidné vodě obtížně ovladatelné, zároveň jsou většinou pomalé, neohrabané. Je také potřeba je dofukovat a upouštět v závislosti na tom, zda jsou na vodě, či na suchu. Představa, že jsou nafukovací lodě bezpečnější, protože se nepřevrátí, je mylná, na divočejší vodě a na obtížnějších místech, např. na jezech, se převrátit mohou. Pro začátečníky budou první volbou buď pramice (benjamínci, vlčata, světlušky) nebo plastové kánoe.

Lodě musejí být zajištěny proti potopení. Nejen proto, abychom je po převržení našli, ale hlavně proto, že se s nimi ve vodě lépe manipuluje a snadněji se vytahují. Lodě z půjčoven většinou zajištěné proti potopení nejsou, musíme si tak pomoct sami, nejjednodušší způsob je použít nafukovací míče do špiček. Vybavení a náklad lodě je potřeba zajistit tak, aby při převržení nemohl ohrozit plavce, tedy všechna volná lana musejí být smotaná a někde zastrčená, bagáž dobře připevněná, aby zůstala na místě. 

Co na sebe a s sebou? 

Plovací vesty 

Na vodu jezdíme všichni ve vestě. To platí i pro dobré plavce, aby byli schopní pomoci méně zkušeným a neměli ve vodě práci sami se sebou. Vesty musejí být odpovídající velikosti, dobře zapnuté, s dotaženými popruhy a dobře sedět na těle. To si můžeme vzájemně vyzkoušet tak, že jeden zvedne druhého zezadu za ramenní popruhy a vesta stále drží na místě. Neplavci musejí používat plovací vesty typově označené pro neplavce, jsou trochu jiné konstrukce, mají límec a jinak umístěné nosné vrstvy, aby neplavci vždy udržely obličej nad vodou. To je potřeba pohlídat, když si vesty půjčujeme, a případně domluvit. Běžně bývají v půjčovnách dostupné plovací vesty pro děti a neplavce. Vesty pro dospělé neplavce jsou dostupné obtížně, v běžných půjčovnách vůbec. Na vestě nikdy nesedíme, protože tím snižujeme její funkčnost a životnost. 

Pádla 

Správná velikost pádla je zhruba po bradu. Pádla je dobré mít i náhradní, na víkendovou plavbu obvykle postačí dvě pádla různých délek na celou skupinu.

Boty do vody 

Na vodě jsou velmi důležité boty. Vhodné jsou buď vodácké neoprenové boty, nebo kotníkové šněrovací kecky, které dobře drží na noze za všech okolností. Zcela nevhodné jsou pantofle nebo crocsy (nedrží na noze ve vodě), gumáky (do kterých se voda pouze naleje a nedrží na noze) a sandály (nechrání prsty, nedrží dobře, suché zipy ve vodě málo drží). 

Co je dále potřeba? 

Lékárnička, opalovací krém, dostatek pití, Panthenol. Oblečení by mělo být co nejtenčí a co nejméně nasákavé, triko z funkčního materiálu, šusťáková větrovka, šusťákové kalhoty nebo tenké kraťasy, pokrývka hlavy. Helmy je potřeba mít na zavřených lodích a vždy od obtížnosti WWII nebo při sjíždění obtížných míst. Do lodi potřebujeme houbu na vybírání vody, 3 šňůry o délce 5 m na každou loď (na uvazování nebo spouštění lodi na obě špičky a na přivázání bagáže) o průměru alespoň 5 mm (jinak řežou do ruky). Věci, které máme s sebou, je potřeba zabalit do lodních pytlů nebo barelů, ty bývá možné půjčit v půjčovně i s lodí. 

Co je ještě dobré rozmyslet?

S bagáží nebo bez?

Na vodu můžeme jet buď nalehko, kdy všechny věci veze doprovodné vozidlo, nebo natěžko, kdy si vše vezeme sami. Loď s bagáží je těžší, na klidné vodě ale rozdíl není tak výrazný, jak to na první pohled vypadá, ucítíme jej hlavně při přenášení. S bagáží v lodi se můžeme utábořit kde a kdy se zrovna rozhodneme, tedy třeba i na místech, kam nejde zajet autem. Vše máme stále při sobě a všichni jsme spolu celou dobu. Pokud máme lodě z půjčovny a jedeme natěžko, nemusíme řešit žádná auta a řidiče. Pokud jedeme nalehko, musíme vyřešit dopravu věcí. Buď máme doprovodné vozidlo s ochotným řidičem, který se na vodě nesveze, nebo můžeme použít vlak nebo autobus pro dopravu k autu, pak ale musíme celou dobu hlídat čas. Musíme také dbát na to, co potřebujeme kde za věci, a vznikají prostoje, např. stany můžeme postavit a jídlo začít vařit, až přijede auto. Také můžeme mít dvě auta – řidiči ráno svezou obě auta dolů a jedním se vrátí, večer se stejným způsobem vrátí pro auto na start. 

Kde tábořit?

Na řekách vodáky hojněji využívaných bývají veřejná tábořiště. Často bývá možnost si místo dopředu zarezervovat. V kempech občas bývá i divočejší osazenstvo, s dětmi je tedy vhodné vybrat si místo někde bokem, dál od hospody apod. Na některých tocích prakticky žádná tábořiště nejsou, vhodná místa se vyplatí vytipovat dopředu, například z ortofotomapy. Ideální je v tom případě jet s bagáží a „zašít“ se někam, kam se nedá dojet autem a kde nás nikdo nebude hledat. Přitom je třeba myslet na zdroj pitné vody (nabrat vodu do kanystrů na vhodném místě), nezapomenout lopatku na zahlazení ohniště i jiných pozůstatků, dobře po sobě uklidit a nepošlapat louku před posekáním.

Co za další program?

Zejména se staršími účastníky se vyplatí vytipovat si na řece místo, kde zůstaneme nějakou dobu a trénujeme vodácké dovednosti. Co trénovat? Vodítkem nám můžou být vodácké doplňky stezky. Metodiku i různé tipy na programy na vodě najdete také v Kapitánské poště, obvykle v dubnových a červnových číslech, nebo ve Vodácké příručce. Pokud to není vhodné (zejména pro mladší) nebo nechceme být celý den v lodi, můžeme si vytipovat návštěvu pamětihodnosti, např. zříceniny hradu, nebo si zahrát hry na louce. 

Kde získat vodácké zkušenosti a kvalifikace?

Vodní skauti pořádají jak víkendové kurzy (Víkendy divoké vody aj.), tak kurzy zakončené zkouškou vodáckého minima (Kapky) nebo kapitánskou zkouškou (Kapitánská lesní škola vodních skautů, Kapitánský kurz). Typicky je najdete v databázi kurzů a vzdělávacích akcí v příslušné sekci. Vodácké zkušenosti lze získat i jinde, např. ve Vodácké škole záchrany nebo ve Vodácké škole Dronte, kde mají členové Junáka - českého skauta 20% slevu. Přehled kurzů je na vodni.skauting.cz/​kurzy.

Pokud potřebujete sehnat kvalifikovaného vedoucího, který s vámi bude ochotný jet, nebo který vám poradí vhodnou řeku, můžete se obrátit na krajského kapitána, popř. na Hlavní kapitanát vodních skautů, který vám může poskytnout vhodné kontakty. Výpravu na vodu stojí za to vyzkoušet i s nevodáckým oddílem. Je to skvělá příležitost pro stmelení oddílu a vyzkoušení spolupráce všech jeho členů nebo členek v nových podmínkách. Pro začátek vyberte spíše jednodušší úsek klidné řeky, kde si to užijí opravdu všichni, naučí se ovládat loď a nikdo se nebude bát. Sice to bude organizačně náročnější a dražší než běžná výprava, ale řeka se vám odmění spoustou nových zážitků. 

Jana Karaová – Kulda
vedoucí Kapitánského kurzu, přístavná Hlavního kapitanátu vodních skautů

Ondřej Peřina – Jerry
zpravodaj Výkonné rady pro ICT a organizaci