“Tak jsem jí dal lakrosku do ruky…” Takhle začal Jirka z Rakovníka, výtečně! Jemu i vám nabízíme metodiku k integraci ukrajinských holek a kluků

Jirka Kotouč je vedoucím vlčácké smečky, kde za sebou mají dvě schůzky s ukrajinskými dětmi. Přečtěte si v rozhovoru s ním, jak to probíhalo. A pokud se chystáte s ukrajinskými dětmi také pracovat, ať už v oddíle nebo jinde, na konci článku najdete pro tyto účely připravenou podpůrnou metodiku.

Jak to všechno začalo?

Zavolali jsme si s vedoucími, co bychom mohli udělat a řekli jsme si, že nechceme dělat žádný sbírky. Že to už řeší jiní a my se chceme věnovat dětem. Vyrobili jsme a vyvěsili letáky. Výhodou bylo, že sídlíme v objektu nemocnice, kde v dolním patře máme klubovnu a horní patra se proměnila na ubytovnu. 

Řešili jste to nějak s kluky v oddíle?

Na první schůzce jsem se nejdřív bavil s vlčaty o Ukrajině a oni sdíleli, kdo jak pomáhá a tak. Pochválil jsem je, bylo vidět, že to vzali za správný konec. Na další schůzce se tam ke konci schůzky objevila malá holčina. Začala okukovat, co tam děláme. Tak jsem ji dal lakrosku do ruky, dal jsem ji do jednoho týmu a nabídl jsem jí posunky, že s námi může i do klubovny. Šla s námi. A kluci kolem ní začali skákat a zjišťovat co, snažili se domlouvat anglicky a všelijak. Samozřejmě nějaký program je těžký držet, když kolem ní půlka kluků udělá kolečko.:) Ale já jsem je pochválil, byl jsem rád, že se o ni takhle starali. 

Jak jste řešili vzájemnou komunikaci?

No, byla to šesti nebo sedmiletá holčina. Snažil jsem si jí například ukázat za pomoci letáku, že by bylo lepší kdyby přišla spíš v úterý, kdy tu budou malý holky. Ale já nevím, jestli uměla vůbec číst a tak. Všechno jsme se jí snažili ukazovat: tady máš lakrosku, já jsem si vzal druhou a učili jsme se to takhle nápodobou. 

A co další schůzka?

Tam už bylo celkem osm dětí z Ukrajiny. Nejstaršímu bylo 14 a nejmladším holkám 6 - 7 let. Rozdělili jsme je do šestek po dvojicích, trojicích. Všem šestkám jsme dali krepáky na ruce, aby všichni dobře viděli, ke komu patří. Pak taky každý dostal přiřazeného patrona, se kterým měl být i při hrách. No a hry jsem upravil zase tak, aby to šlo všechno pochopit očima, aby to bylo jasný. Tak jsme nejdřív hráli na babu. To jsem si říkal, že budou znát, že to pochopí. 

U něčeho to byl chvilku guláš, ale pak se chytli. Při hře “ocásky” se naši vlčáci trochu bouřili: “Hele, on už ocásek nemá a mně ho vzal.”. Bylo třeba to vysvětlit, že se k nim v tomto musí teď přistupovat trochu volněji, že je důležité, že jsou spokojení a hrají si, než aby byla striktně všechna pravidla. 

Takže jste rezignovali na běžná pravidla?

Trochu jo, ale ne zcela. Stalo se pak, že čtyři ukrajinské děti najednou zmizeli. Zjistil jsem, že šli nahoru na ubytovnu. Asi je to už přestalo bavit, tak se prostě sbalili a odešli. Chápal jsem to, ale nechtěl jsem to nechat jen tak. Tak jsem odchytil tatínka, co šel okolo, a řekl jsem mu to. Že je třeba mi o odchodu říct. Zavolal je dolů a probrali jsme to, Byli trochu otrávený, ale pro mě bylo důležitý, aby nějaká pravidla fungovala. Pán byl v pohodě, chápal to a děkoval, že se jim věnujeme.

Co plánujete dál s oddílem? Neovlivní to moc plány, které jste měli?

Teď v této formě pomoci chceme pokračovat. Je pravda, že ten program je zjednodušený. ale krátkodobě v tom nevidím problém. Navíc se ti naši vlčáci o ně musí trochu starat a ta péče o někoho je dobrá. Taky to, že se musí domluvit a kooperovat. Ale dlouhodobě by pak vznikla otázka, co teď s tím, abychom ty naše zase nezanedbávali, protože jde hodně pozornosti ukrajinským dětem. Na výpravě, kam jedeme jenom s našimi, to  s vlčáky budeme reflektovat a uvidíme, co dál. 

Děkujeme Jirkovi i dalším skautům a skautkám z Rakovníka, že měli odhodlání a chuť a šli do toho! Vám všem, kteří se k podobnému kroku taky chystáte a nebo chystáte jiné typy volnočasových aktivit pro ukrajinské holky a kluky, nabízíme nově zpracovanou metodiku. Pomůže vám s prvními kroky, zodpoví nutkavé otázky a nabídne inspiraci programovou i výchovnou.

Metodiku stahujte zde. Předpokládáme, že se v budoucnu bude dále rozvíjet, bude reflektovat nové zkušenosti ze skautského i neskautského prostředí a bude přinášet další podněty.

Za programový tým kanceláře ústředí
Barbora Tichavová (Rozárka)