Co tě na rádcování baví?

Duha (15 let, rádcuje třetím rokem): “Na rádcování mě baví práce s družinkou a tvoření programu. Líbí se mi vidět to, když je to baví a jsou šťastný. A když se jim něco povede, tak je to skvělý pocit.”

Boti (13 let, rádcuje první rok): “Mě baví vymýšlet programy, baví mě s nimi pracovat. A to, že většina věcí družinku baví.” 

Matěj (13 let, čerstvě podrádce): “Baví mě vymýšlet program, nějaké ty bojovky. Jako člen družiny jsem k tomu neměl moc příležitostí, teď ji mám. Je nás jen pět, to se špatně dělá program, ale myslím si, že to půjde.” 

A čeho se obáváš?

Duha: “Mám strach, že když dostanu nějaký úkol, tak ho nezvládnu. Taky že nedokážu družinku vést a že je zklamu.”

Boti: “Já se bojím toho, že program, který vymyslím, je nebude bavit, že to nebude záživné.”

Matěj: “Moc obav nemám. Spíš jsem takový, že všechno nechám na poslední chvíli a občas něco zapomenu.”

Je něco, co by ti při rádcování pomohlo?

Duha: “Občas by mi pomohlo větší nadšení od týmu. Občas něco napíšu do skupiny a trvá třeba týden, než mi někdo odpoví a já to potřebuju včas. Teď myslím svoji družinku. A občas by mi mohli víc pomáhat i vedoucí. Někdy v organizaci, když se na něco ptám, aby odpověděli co nejrychlejc.”

Boti: “Mně pomáhá to, že to dělám s Motýlkem (zástupkyně vedoucí oddílu). Ona napíše harmonogram a já si rozeberu programy. Stačí mi, když to se mnou vytváří. Pomohla by mi větší podpora od družinky.”

A jak by odpovídali vaši rádci a rádkyně?

Máte tušení, jak by vypadaly odpovědi vašich rádců a rádkyň? Dokážete říct, kdy jste si s nimi naposledy povídali o tom, co jim dělá na rádcování radost a co se jim naopak nedaří a potřebovali by v tom podpořit?

Nároky, které na rádce a rádkyně klademe, nejsou zrovna malé - postavit se do role přirozeného vůdce, poradit si s partou vrstevníků, kteří možná nezřídkakdy rebelují, dlouhodobě chystat program, který je zároveň užitečný a zároveň zaujme… Je to zkrátka nejen radost, ale i fuška a velká výzva. Aby to jeden zvládnul, potřebuje mít prostor, kde může svoje radosti i strasti sdílet, kde najde nejen věcnou radu “přečti si tohle / zkus tenhle program / přihlásíme tě na rádcák”, ale taky někoho, kdo dokáže naslouchat, vyjádřit porozumění, zeptat se, co by druhý potřeboval. 

• Buďte svým rádcům a rádkyním pozorným posluchačem.
• Ptejte se jich, jak jsou ve své roli spokojeni, co se jim daří a s čím potřebují pomoct. A ptejte se jich na to pravidelně. Někdy pro to může být vhodná chvíle na oddílové radě, jindy po družinové schůzce, kdy se s rádcem/​rádkyní zdržíte v klubovně, příště zase na výpravě, kdy zrovna sdílíte kousek cesty spolu. Každý pro sdílení potřebuje možná trochu jiné podmínky.
• I když své obavy vyjadřují možná mezi řádky (“Moc obav nemám. Jsem spíš takový, že všechno nechávám na poslední chvíli a občas zapomenu.”), učte se mezi nimi číst a hledejte s rádci cestu, jak je podpořit (“Jak by to šlo udělat, abys na věci nezapomínal a neměl z toho pak nepříjemný pocit? Můžu ti s tím nějak pomoct?”).
• Rozvíjejte s nimi dovednost reflexe (Jaká je moje prožitá zkušenost, proč mi schůzka ne/​udělala radost? Jaké byly důvody? Co se osvědčilo a kde příště zvolit jiný postup?). Pokud si ji osvojí, budou ve své rádcovské pozici silnější.

Duha vzkázala jiným rádcům a rádkyním tohle: “I když je to těžký, tak se toho nebojte úplně, protože se to vždycky dá zvládnout. Vždycky tam je někdo, kdo pomůže. A nebojte se zeptat.” Slyšíte taky tu důvěru, kterou v nás, vedoucí, Duha vložila? Vždycky tam je někdo, kdo pomůže. Pečujme všichni o to, ať tuhle důvěru nezklameme!

V příštím díle Družinovky pro vedoucí navážeme na jednu z potřeb zmíněných rádkyněmi a rádcem výše - větší zájem družiny. Podíváme se na to, jak zapojit ostatní členy a členky družiny, aby z nich nebyli jen pasivní příjemci programu.

Pavla Sýkorová - Gymi
koordinátorka programových projektů

Bára Tichavová - Rozárka
místostarostka a zpravodajka pro program