Družinovka pro vedoucí č. 4: Radosti a strasti rádců. Jaké jsou a jak jim my vedoucí nasloucháme?

O víkendu proběhlo setkání skautských družin, které se zapojily do celoroční aktivity v časopisu Skaut. Rádců a rádkyň jsme se tu ptali, co je na jejich práci těší a čeho se obávají. Přečtěte si, co jsme se dozvěděli. Třeba to pro vás bude zajímavý impuls pro povídání s vašimi rádci a rádkyněmi.

Když se jim něco povede, tak je to skvělý pocit.
Duha
rádkyně družiny

Co tě na rádcování baví?

Duha (15 let, rádcuje třetím rokem): “Na rádcování mě baví práce s družinkou a tvoření programu. Líbí se mi vidět to, když je to baví a jsou šťastný. A když se jim něco povede, tak je to skvělý pocit.”

Boti (13 let, rádcuje první rok): “Mě baví vymýšlet programy, baví mě s nimi pracovat. A to, že většina věcí družinku baví.” 

Matěj (13 let, čerstvě podrádce): “Baví mě vymýšlet program, nějaké ty bojovky. Jako člen družiny jsem k tomu neměl moc příležitostí, teď ji mám. Je nás jen pět, to se špatně dělá program, ale myslím si, že to půjde.” 

... že program, který vymyslím, je nebude bavit.
Boti
rádkyně družiny Ilipiky

A čeho se obáváš?

Duha: “Mám strach, že když dostanu nějaký úkol, tak ho nezvládnu. Taky že nedokážu družinku vést a že je zklamu.”

Boti: “Já se bojím toho, že program, který vymyslím, je nebude bavit, že to nebude záživné.”

Matěj: “Moc obav nemám. Spíš jsem takový, že všechno nechám na poslední chvíli a občas něco zapomenu.”

Je něco, co by ti při rádcování pomohlo?

Duha: “Občas by mi pomohlo větší nadšení od týmu. Občas něco napíšu do skupiny a trvá třeba týden, než mi někdo odpoví a já to potřebuju včas. Teď myslím svoji družinku. A občas by mi mohli víc pomáhat i vedoucí. Někdy v organizaci, když se na něco ptám, aby odpověděli co nejrychlejc.”

Boti: “Mně pomáhá to, že to dělám s Motýlkem (zástupkyně vedoucí oddílu). Ona napíše harmonogram a já si rozeberu programy. Stačí mi, když to se mnou vytváří. Pomohla by mi větší podpora od družinky.”

A jak by odpovídali vaši rádci a rádkyně?

Máte tušení, jak by vypadaly odpovědi vašich rádců a rádkyň? Dokážete říct, kdy jste si s nimi naposledy povídali o tom, co jim dělá na rádcování radost a co se jim naopak nedaří a potřebovali by v tom podpořit?

Nároky, které na rádce a rádkyně klademe, nejsou zrovna malé - postavit se do role přirozeného vůdce, poradit si s partou vrstevníků, kteří možná nezřídkakdy rebelují, dlouhodobě chystat program, který je zároveň užitečný a zároveň zaujme… Je to zkrátka nejen radost, ale i fuška a velká výzva. Aby to jeden zvládnul, potřebuje mít prostor, kde může svoje radosti i strasti sdílet, kde najde nejen věcnou radu “přečti si tohle / zkus tenhle program / přihlásíme tě na rádcák”, ale taky někoho, kdo dokáže naslouchat, vyjádřit porozumění, zeptat se, co by druhý potřeboval. 

  • Buďte svým rádcům a rádkyním pozorným posluchačem.
  • Ptejte se jich, jak jsou ve své roli spokojeni, co se jim daří a s čím potřebují pomoct. A ptejte se jich na to pravidelně. Někdy pro to může být vhodná chvíle na oddílové radě, jindy po družinové schůzce, kdy se s rádcem/​rádkyní zdržíte v klubovně, příště zase na výpravě, kdy zrovna sdílíte kousek cesty spolu. Každý pro sdílení potřebuje možná trochu jiné podmínky.
  • I když své obavy vyjadřují možná mezi řádky (“Moc obav nemám. Jsem spíš takový, že všechno nechávám na poslední chvíli a občas zapomenu.”), učte se mezi nimi číst a hledejte s rádci cestu, jak je podpořit (“Jak by to šlo udělat, abys na věci nezapomínal a neměl z toho pak nepříjemný pocit? Můžu ti s tím nějak pomoct?”).
  • Rozvíjejte s nimi dovednost reflexe (Jaká je moje prožitá zkušenost, proč mi schůzka ne/​udělala radost? Jaké byly důvody? Co se osvědčilo a kde příště zvolit jiný postup?). Pokud si ji osvojí, budou ve své rádcovské pozici silnější.

Duha vzkázala jiným rádcům a rádkyním tohle: “I když je to těžký, tak se toho nebojte úplně, protože se to vždycky dá zvládnout. Vždycky tam je někdo, kdo pomůže. A nebojte se zeptat.” Slyšíte taky tu důvěru, kterou v nás, vedoucí, Duha vložila? Vždycky tam je někdo, kdo pomůže. Pečujme všichni o to, ať tuhle důvěru nezklameme!

V příštím díle Družinovky pro vedoucí navážeme na jednu z potřeb zmíněných rádkyněmi a rádcem výše - větší zájem družiny. Podíváme se na to, jak zapojit ostatní členy a členky družiny, aby z nich nebyli jen pasivní příjemci programu.

Pavla Sýkorová - Gymi
koordinátorka programových projektů

Bára Tichavová - Rozárka
místostarostka a zpravodajka pro program