Lukáši, Honzo, Martine a Kryštofe, je to už 5 až 10 let, co jste byli ve vedení družiny, nyní jste ve vedení střediska. Je něco, na co z vedení družiny vzpomínáte a pomáhá vám nyní?

Vedoucí střediska Lukáš: “Vedení družiny mne naučilo, že v týmu vedoucích je třeba spolupracovat a také se zajímat o to, čeho chtějí dosáhnout ostatní. Pomohlo mi k tomu, abych vždy respektoval nápady ostatních a postupně jsem se naučil jak dát nápady a myšlenky všech dohromady a dosáhli jsme společného cíle. Také mne rádcování naučilo, že v Junáku vše děláme dobrovolně a jak důležité je najít motivaci k vedení a stanovit si cíle, jakých chci při vedení dosáhnout.”

Zástupce vedoucího střediska Honza: “Vedení družiny mi pomohlo uvědomit si, jak je v Junáku důležitá nezištná a obětavá práce dobrovolníků, a tak mi vlastně od té doby přišlo naprosto přirozené, chtít organizaci dobrovolně dál jakkoliv pomáhat. Z dovedností z rádcování nejvíc oceňuju to, že jsem už takhle brzo získal smysl pro zodpovědnost, a to nejenom za vlastní práci, ale hlavně za členy svého týmu.”

Volený člen střediskové rady Martin: “Myslím, že na rádcování je dobré, že naučí rádce pracovat s nějakou formou týmu stejně jako to bylo v mém případě. Ať už ze stránky komunikace ve větší skupině lidí, nebo také ze stránky zodpovědnosti, kterou každý rádce nese za svou družinu. Také jsem se v roli rádce začal více zajímat o fungování oddílu.”

Výchovný zpravodaj Kryštof: “Vedení družiny mě navedlo na dráhu práce s dětmi, byť jako rádce jsem vedl spíš své vrstevníky, než děti. Ale díky vedení družiny jsem zjistil, že mě práce s dětmi baví, a tak jsem na začátku roverského věku přešel z oddílu skautů a skautek (Paráda a Vlčáci) do oddílu vlčat a světlušek (Letorost), kde tehdy byl nedostatek vedoucích. Přes oddíl jsem se pak začal více zajímat o různé výchovné styly, což mě přivedlo do současné pozice na středisku.”

Rádcování družiny učí členy oddílu důležité dovednosti, které mohou uplatnit i při práci na středisku. Hlavně: vedení týmu a smysl pro zodpovědnost (za svoji práci, za členy týmu). Pokud necháme skauty a skautky převzít svůj díl odpovědnosti ve včasném věku, kdy jsou ochotní a chtějí, je pravděpodobné, že ji budou schopni přebírat dále. Protože, jak říká Honza: “od té doby mi to přišlo naprosto přirozené.”

Pavla Sýkorová  – Gymi
koordinátorka programových projektů

Barbora Tichavová – Rozárka
místostarostka a zpravodajka pro program